Matiční gymnázium

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home Fórum Český jazyk Materiál k probírání vývoje češti...
 Matiční gymnázium Ostrava :: Český jazyk
Vítejte, uživateli Guest   
 Předmět:Materiál k probírání vývoje češtiny - kvinty (KVIA 2013/2014).. 14-05-2013 20:30:53 
ucitel
Registrace: 08-02-2007 10:42:16
Příspěvky: 313
Umístění

Vážení studenti,

následující text si stáhněte do počítačů a vytiskněte, jde o text, jejž budeme užívat v hodinách cvičení. Bude sloužit k obohacení výuky vývoje češtiny.

S pozdravem

VAše vyučující ČJ

Jak byla vytvořena naše odborná slovní zásoba (2.etapa Národního obrození)

Jungmann býval občas napadán, že při překládání lapá náramně často po cizích a neznámých slovech. A vskutku, ve snaze přiblížit se lexikálnímu bohatství originálu, třeba Miltonova Ztraceného ráje, pomáhal si Jungmann slovy přejatými zejména z ruštiny, polštiny, srbštiny, chorvatštiny. Mnohé výrazy, ač citlivě a poučeně dotvořené, považovali tehdy čtenáři za nesrozumitelné, šroubované, neslovanské. Ale časem uvykli. Dnes už ani netušíme, že při hovoru každou chvíli sáhneme po pojmu, který do naší mateřštiny opatrně, přesto uměle vložil či narouboval Jungmann. Tak z novotvarů pocházejících od Jungmanna či jeho spolupracovníků mj. užíváme slova siný, látka, poznatek, názor, časopis, rostlina, kyselina, podstatné jméno, přízvuk, čtverec, trojúhelník a bezpočet dalších.

Také Jungmann, podobně jako Dobrovský a další naši obrozenci, byl polyglot ovládající řadu jazyků. Kromě samozřejmě němčiny se dobře naučil anglicky a francouzsky, četl italsky a španělsky, navíc po celý život studoval, jak bylo pro buditele takřka povinností, slovanské „dialekty“, zejména ruštinu a polštinu. Z několika jazyků překládal a lze říci, že byl ve své době mistrem překladu, zvláště z angličtiny a němčiny.

Upřeme nyní na chvíli zájem k osobnosti nenápadného vědce, kterému vděčíme za to, že se umíme česky dorozumívat v botanice, zoologii, chemii, mineralogii, geologii, technice a v dalších oborech. Říkáme-li třeba šeřík, čmelák, kyslík, břidlice, zeměkoule, buchar, mluvíme zcela samozřejmě česky, nicméně před rokem 1800 by nám sotvakdo rozuměl. Tato slova, avšak i několik tisíc dalších, vesměs krásných a libozvučných, pro nás vymodeloval a národu i jazyku odkázal muž jménem Jan Svatopluk Presl.

S tvorbou českého odborného názvosloví začal Jan Svatopluk Presl v České květeně (Flora čechica,1819), botanické příručce, jediném díle, které napsal společně se svým bratrem Karlem Bořivojem, patrně naším nejlepším botanikem té doby. Společně vnesli do češtiny tzv. binomický Linnéův systém (vznikl r. 1753), v němž podstatné jméno označuje rod, zatímco epitetum neboli přívlastek druh rostliny. Do své Květeny oba bratři zařadili 522 rodů a 1500 druhů rostlin. Valnou část pojmenování převzali – z lidové mluvy, ze staré češtiny, ze slovanských jazyků. Každý název však byl i kousíčkem tvůrčí práce. Příklad za všechny: kopretina vznikla z polského výrazu pokretnik.Mnoho jmen si však oba bratři vymyslili takříkajíc od nuly. Vždy se však snažili vystihnout nějakou podstatnou vlastnost rostliny: např.brambořík má hlízy ve tvaru bramboru. I rostliny popisují děti v hodinách přírodopisu Preslovým slovníkem – blizna, bylina, hlíza, kalich, keř, oddenek, okolík, pupen, stéblo, stvol, štěp, tyčinka, okvětí, prašník, medník aj.

Roku 1834 vydal J.Sv. Presl Ssavectvo. Vybavil tak českou zoologickou terminologii souborem 220 rodových a 873 druhových jmen. Získali jsme tak např. pojmenování pro myš domácí, hraboše polního, medvěda brtníka, hyenu skvrnitou, hrocha obojživelného, kočkodana zeleného aj. Z Preslových rodových jmen přežil např. bobr, mýval, mrož, morče, netopýr aj. Naopak u australských vačnatců či zvířat z Nového Zélandu se mu tolik nedařilo, takže pod názvem plavnoruk, torebník, skokejš nebo drápoš bychom dnes asi vačnatce z Austrálie nehledali. Také všeliká havěť byla z větší části pojmenována Preslem. Hmyzí havěť – babočka, kudlanka, vodomil, potápník aj.  mají většinou trojslabičná jména. Pavouci jsou dvojslabiční.

Chemickou terminologií se Presl začal zabývat jako pětadvacetiletý mladý muž. První díl jeho Lučby (tak se v té době chemii říkalo) vyšel však až 12 let po započetí práce – roku 1828,  druhý díl až r. 1835. Autor stál před úkolem o to těžším, že sám nebyl v chemii odborníkem.Přesto položil základ nejen obecné terminologii (zásada, skupenství, podvojný), ale vytvořil i názvoslovnou soustavu všech chemických sloučenin. Tak např. pro vyjádření mocenství využil systému koncovek –ný, natý, itý, ový, ičelý. A originálním způsobem vyřešil názvoslosí prvků – aby jasně odlišil termíny původem starší a už existující (cín a měď, olovo, rtuť, síra aj.)  od těch, které uměle vytvořil, dal svým prvkům jednotnou koncovku –ík. (draslík, dusík, hliník, vápník, vodík, hořčík aj.).Dodnes se jich v Mendělejevově tabulce dochovalo 21, ne všechny však „uspěly“. Tak např. neuspěl „chaluzík“ – tedy jód, dále už dnes nenajdeme nikde ďasík – tedy kobald, solík- tedy chlor, barvík neboli chrom, kazík neboli fluor, jermík neboli mangan ad. Tady vymýšlel podobné názvy i vrstevník Preslův, popularizátor chemie – např. chloridu sodnému říkal sodoč, sulfidu amonnému smradočpavka atd V jednom ohledu Amerling přinesl však oproti Preslovi změnu – proti jeho živlu přišel s prvkem, který se užívá až dodnes.

Terminologii pro medicínu pak pomáhal např. tvořit Antonín Jungmann, mladší bratr slavnějšího Josefa, přítel Preslův – ten ve svém antropologickém pojednání Člověkosloví podal základní soubor terminologie medicíny, hl. anatomie. Od něj jsou termíny jako bránice, žláza, šlacha, lebka, játra, čelist, hrdlo  nebo nárt.

                Všechny tyto věci pro národ vydávali obrozenci zdarma a bez nároku na nějakou odměnu. Např. když Tyl uveřejnil svou první prózu , dostal za to od nakladatele obnošený svrchník. Když Palacký chystal s přáteli vydávání českého naučného slovníku (pro nedostatek prostředků nakonec vznikl vědecký časopis Krok, jehož byl J.Sv. Presl po léta redaktorem), počítal, že přispěvatelé budou pracovat zdarma. Nakladatel Martin Neureutter levně získával rukopisy tak, že pro mladé literáty pořádal na své usedlosti Hrabovce večery „s pečenými bramborami“. Klicpera si v jednom svém dopise posteskl: za své hry jsem ani plíšku nedostal. Běžnou praxí také bylo, že spisovatelé svá díla vydávali vlastním nákladem, a protože na režii neměli, fakticky se tak dělo cestou zadlužení, půjčkou. Ostatně i co do objemu byla česká literární produkce chudičká. Ještě r. 1844 veškerá literární produkce česká – i časopisy a díla vědecká – měla úhrnnou cenu 7O zlatých.

Otázky k textu:

1. Kdo a v jakých oblastech se podílel na tvorbě české odborné slovní zásoby?

2. Z jakých zdrojů byla vytvářena odborná čeština? Z jakých jazyků?

3. Existoval v české vědě už v této době nějaký odborný časopis?

4. Jaká instituce se měla věnovat české vědě a kdy byla založena?(odpověď nehledejte v textu – není zde!)

5. Jak se dnes obohacuje čeština v oblastech odborných?

IP adresa byla uložena do protokolu
Poslední změna: 31-07-2013 14:31:06 ucitel z důvodů
Strana # 


Powered by ccBoard