Z pozice milovníka muzikálu Evita, jenž toto představení viděl ve čtyřech zpracováních více než patnáctkrát (někteří mě proto v oboru považují za znalce), jsem s radostí přijal nabídku napsat recenzi na školní koncepci tohoto díla.

Světoznámý muzikál pojednává o skutečném příběhu ženy, která se za svůj krátký život dokázala propracovat z chudé argentinské dívky na první dámu světového významu, prostým lidem milovanou a vládnoucí elitou nenáviděnou. Coby svědomitý muzikálový kritik jsem se na Janáčkově konzervatoři zúčastnil celkem tří veřejných vystoupení ze čtyř, tj. ve dnech 16., 18. i 19. února 2016. Režie se ujal Robert Jarušek, tradiční osobnost Divadelního souboru Tajfun, úzce spjatého s Matičním gymnáziem. Produkce se tentokrát chopil cílevědomý student septimy B Jan Honeiser (který sám sebe obsadil do company), zatímco koprodukci a supervizi nad ním zajišťovala Mgr. Markéta Šňupárková. Organizační záležitosti měla na starosti Mgr. Jana Trčková. Musím se přiznat, že dlouhodobě patřím mezi zastánce tzv. Prostějovského autorizovaného, leč volnějšího překladu muzikálu, což může vyplývat z faktu, že k němu zaujímám značně specifický osobní postoj. Nicméně jsem si postupem času zvykl, že Honza u většiny písní zvolil onen druhý český překlad, tj. Bryanův, který je některými diváky považován za věrnější. Obsazení relativně mladé studentky Marie Červenkové ze sexty B do titulní role mi připadalo jako sázka na nejistotu, ale tato volba se posléze ukázala jako znamenitá. Mimochodem, rodné jméno Evity, jež pronese vypravěč Che v úvodu, zní Eva María Duarte de Perón. Někdy se mě lidé ptají, jak vlastně její přezdívka vznikla? Jakožto španělštinář Vám mohu dát jednoduchou odpověď: Jedná se o deminutivum (Eva se má k Evitě jako např. Denisa k Denisce). Kromě hlavních rolí, jichž se bravurně chopili absolventi MGO Jakub Novák (Juan Perón) a Jakub Svojanovský (vypravěč Che), na mě velice zapůsobily též vedlejší postavy Veroniky Miencilové (Perónova milenka) a Matěje Šímy (Agustín Magaldi). Největší dojem na mě udělaly tyto písně (názvy uvádím v originále): I'd Be Surprisingly Good For You, Another Suitcase In Another Hall, Rainbow High. Bylo mi trochu líto, že některé z nich musely být z repertoáru vyškrtnuty, ale na druhou stranu chápu, že zredukovat scénář na hodinu a půl není žádný med. Choreografii a kostýmy (Valentina Vilišová, Adéla Mazánková) hodnotím příznivě. Pár technických chyb odpouštím, protože se stávají i v profesionálních městských divadlech s podstatně větším počtem repríz. 90 minut programu nemůžu ohodnotit jinak než 90 %, jelikož na mě tato verze zapůsobila lépe než provedení v pražském Divadle Studio DVA s Monikou Absolonovou a Karlem Rodenem. Závěrem bych rád zmínil, že ač Madonnu jako zpěvačku příliš nemusím, filmová Evita z roku 1996 je jediný snímek, jenž mě při každém zhlédnutí dokáže rozbrečet. Není divu, že za tuto svou životní roli obdržela Zlatý glóbus. Když už jsme u cen, v roce 2014 získal Tomáš Savka za postavu Che v inscenaci Národního divadla moravskoslezského Cenu Thálie. Dovolte mi poděkovat nejen bezmála 40 sólistům a sboristům, ale též choreografům, zvukařům, fotografům, sponzorům a všem dalším, kteří se na představení podíleli. Muzikály od Andrew Lloyda Webbera mám velmi rád, Evitu však přímo miluji.

Richard Budský, absolvent MGO