V rámci tzv. Týdne jazyků proběhla 26. 2. 2014 na Matičním gymnáziu akce, jež by se s menší nadsázkou dala označit jako další kolo sporu o autorství Slezských písní Petra Bezruče. Hlavním protagonistou byl Jaromír Nohavica, který je v našem kraji znám především jako kultivovaný básník a oblíbený písničkář. Takto – jako básníka – ho studentům uvedl náš pan ředitel při vstupu do fyzikální posluchárny, místa konání. Tam se ve dvou vystoupeních – každém zhruba v rozsahu jedné vyučovací hodiny – pokusil studenty septimy B, Literárně kritického semináře a 1. A přesvědčit o tom, že Petr Bezruč měl při tvorbě pozdějších Slezských písní pomocníka. A je třeba uznat, že důkazy působily opravdu přesvědčivě. Stojí za nimi mnohaleté úsilí a práce – sbírání písemných dokumentů, návštěvy archívu i míst zmíněných v básních samotných. Studenty možná před přednáškou vůbec nenapadlo, že podle Bezručových básní by se dal uskutečnit docela náročný pěší výlet. Seznámení s badatelskou prací, která mnohdy připomíná detektivní pátrání, patřilo k vůbec nejzajímavějším pasážím.

Je vhodné na tomto místě připomenout, že Jaromír Nohavica se sporu o autorství Slezských písní zúčastnil již v minulých letech – spor se obnovil v letech 2003–2004, kdy proběhlo několik setkání odpůrců zmíněné teorie s jejími zastánci (a ve sporu se postavil na stranu již zemřelého profesora Drozda, který označil za autora určité části S. P. Bezručova přítele Ondřeje Boleslava Petra). Většinu studentů důkazy předvedené na básních Hrabyň a Maryčka Magdónová velmi zaujaly. Bylo poznat, že pro pana Nohavicu je to tzv. srdeční záležitost. Na to, aby mohla být vedena širší diskuze, bohužel naši studenti ani další návštěvníci přednášky neměli dostatek odborných argumentů. Také plánovaný časový rozsah delší debatu neumožnil.

Rozhodně však vystoupení pana Nohavici v nezvyklé úloze středoškolského pedagoga k něčemu přispělo. Zaselo totiž semínko pochybností (jak to tedy vlastně je/bylo?) a zájmu, který – doufejme – aspoň u některých účastníků přeroste v zájem trvalejší. Dle závěrečných slov řečníka by už jen samotná snaha našich studentů se lépe s textem uvedené sbírky seznámit byla dostatečným důvodem k tomu, aby byl se svým výkonem na přednášce spokojen.

Za přednášku panu Nohavicovi srdečně děkujeme a doufáme, že nebyla poslední, kterou na půdě našeho gymnázia pronesl.