Aktivity studentů
Studenti Matičního gymnázia nezahálejí ani ve svém volném čase. Vzniká tak spousta zajímavých akcí – reportáže a zprávy o nich jsou obsahem této rubriky. V pravém menu najdete odkazy na kroužky a skupiny, které se scházejí pravidelně.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Také letos se naši žáci zapojili do benefičního Běhu pro Paměť národa, který se v Ostravě konal ve dnech 19. až 22. května. S nabídkou k zapojení je oslovili učitelé dějepisu, kteří žákům představili organizaci, jejich činnost a hlavně web (www.pametnaroda.cz), na kterém organizace od roku 2008 shromažďuje vzpomínky pamětníků. Se vzpomínkami pracujeme i v hodinách dějepisu, proto bylo pro nás přirozenou výzvou projekt podpořit. Hned se zahájením akce, 19. května, vyběhli na trať 1 km běžci ze sekundy A, kteří ve fantastických časech (Mikuláš Vysloužil, Jaroslav Faltys 4:26, Matouš Svrčina, Adam Ferfecký 4:46 a Nela Keprtová, Sofie Rundová, Julie Děrgelová 5:41) a za fanouškovské podpory svých spolužáků zdolali tento okruh v Komenského sadech. 20.května přijali výzvu pětikilometrové trati žáci 3.A (Tereza Ražná - 28:33, Tereza Muroňová - 28:49, Barbora Martináková - 28:52, Eliška Michalcová - 29:33, David Vyvial - 29:35, Jakub Hořín - 32:42, Nina Kalafová - 32:52, Vít Španihel - 33:38, Vojtěch Drahotuský -33:41 a Valentýna Kovšanová- 33:44). Všichni běželi za dobrou věc a někteří i za konkrétní osobnosti, které si zaslouží připomínat, pro jejich statečnost. Velice si vážíme zapojení našich žáků, poděkování patří všem běžcům, ale i jejich spolužákům, kteří je podpořili a finančně přispěli na tuto akci. DĚKUJEME!!!
Mgr. Jana Bittová
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Naši studenti opět dokázali, že mají srdce na pravém místě. Ve dnech 24. 4. – 13. 5. jsme se společně zapojili do charitativní sportovní akce
Mobilního hospice Ondrášek, která pečuje o nevyléčitelně nemocné dospělé i děti. Každé startovné znamenalo příspěvek na benzín pro zdravotní
sestřičky, které za pacienty denně jezdí autem do jejich domovů.
Cílem MGO bylo přispět na 100 litrů benzínu a ten jsme splnili! Více než stovka našich studentů připsala na virtuální běžecké konto 324 km.
Naším darem ve výši 4300,- Kč jsme mohli pootevřít dveře do světa dárcovství, dobrých skutků a společenské odpovědnosti.
Velké díky patří nejen třídám kvarta A, kvinta A, 1. A, ale dalším jednotlivcům z řad studentů i pedagogů.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Únorovým divadelním zážitkem byla hra Edith a Marlene maďarské scénáristky Évy Pataki, kterou jsme navštívili s Divadelním klubem MGO. Hru uvádí Divadlo Jiřího Myrona již od roku 2013 a za tu dobu posbírala inscenace nejedno ocenění. Tím nejvyšším byla nesporně Cena Thálie pro hlavní představitelku Hanu Fialovou.
Děj pojednává o komplikovaném životě šansoniérky Edith Piaf, jejíž osudy byly z velké části propleteny s životem německé herečky a zpěvačky Marlene Dietrich. Příběh je založen především na rozdílnosti charakteru obou osobností a vnímání jejich osudů a postojů.
Představení bylo uprostřed zpestřeno diskuzí o díle nad pytlíkem burákových oříšků (konvenčně nazýváno přestávkou), kdy jsme se všichni shodli na tom, že Hana Fialová zpívá šansony Edith Piaf skutečně nádherně. Líbil se nám i výkon orchestru. Méně jsme ocenili scénář, který byl často podřízen hudební složce muzikálu, a herecké výkony některých vedlejších postav.
Mikuláš Navrátilík a Jakub Kaša za Divadelní klub MGO
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Kolikrát nám tato věta proběhla myslí? A kolik z nás se odhodlalo darovat krev? Jsme pyšní na našich 24 osmnáctiletých žáků předposledních a posledních ročníků, kteří se po skupinách 26. 1. 2022 vypravili do Krevního centra v Ostravě-Porubě a tuto výzvu vyslyšeli. Darovali krev a my jim za to děkujeme!
! 
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Divadelní klub v NDM, recenze studentky Petry Vavřinové
Divadelní hra Revizor ruského realistického autora N. V. Gogola patří mezi nejoblíbenější inscenace na světě. Koncem minulého roku se objevila také v repertoáru Národního divadla moravskoslezského. Jelikož realismus patří mezi má oblíbená literární období, tohle představení jsem si jednoduše nemohla nechat ujít. A tak jsem se společně s divadelním klubem vydala jeden předvánoční pátek do divadla.
Revizor je velmi satirickou komedií odehrávající se v malém ruském městě, kde korupce a úplatkářstvím jen kvete. Do města přijíždí úředníček Chlestakov a omylem je považován za revizora, jenž má městečko navštívit. Když se vrchní hodnostáři dozvědí tuto zprávu, vypuká v městě panika.
Je však nutno říci, že komické situace, které omyl vyprovokoval, jsou pro mě na některých místech humorem velmi primitivním, často za hranou, lechtivým, lascivním až absurdním. Zprvu se u této scény směju, podruhé se jen ušklíbnu, postupem času je mi z toho až trapně.
Naopak nadšená a plná emocí jsem z výkonu herečky Petry Kocmanové, která ztvárnila starostovu ženu. Anna Andrejevna je vyobrazena jako žena, která se chová více než pokrytecky, zneužívá muže a učí svou dceru stejným „manýrům“, které má ona sama. Výkon Petry Kocmanové je tak přesvědčivý, že jsem k žádné jiné postavě necítila tolik zášti a pohrdání jako právě k Anně Andrejevně.
Gogol se v tomto díle snaží velmi realisticky vykreslit neduhy ruských obyvatel. To se mu daří, každá postava je karikaturou svých špatných vlastností. V něčem je však inscenace v NDM přeci jen netradiční. Pro diváka překvapující je závěr, kdy se dozvídáme, že pravý revizor je už velmi dlouho na jevišti jako pozorovatel děje, kterého si jen nikdo nevšiml.
Toto představení by nemělo zůstat bez povšimnutí. I přes drobné výhrady si myslím, že je to zdařilá inscenace. Není potřeba znát toto dílo, abyste pochopili myšlení postav. Možná je právě na škodu znát děj celý, jelikož pak jen čekáte na dané pasáže v ději a nenecháte se tolik unést příběhem a ponaučením, ktzeré z něj plyne.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Začátek zimy nám přinesl letošní první sníh, předvánoční stresy a premiéru nové inscenace Bratrů Karamazových. Mohli jsme se tak těšit na vyhrocené situace, cestu do hlubin psychiky postav nebo na skvělou komorní atmosféru Divadla Petra Bezruče. Čeho jsme však byli svědky během představení, nikdo ze členů našeho divadelního klubu nečekal.
Dostojevského nestárnoucí klasiku si na paškál vzal umělecký šéf divadla Petra Bezruče Jan Holec a za pomoci Anny Smrčkové vytvořil velmi zajímavou a nevšední verzi příběhu o starém Karamazovi a jeho synech. Holcovi se povedlo zachovat tíhu napjatých scén, zároveň však dílo ruského realisty oblékl do moderního a často velmi šíleného kabátu. Nám se tak naskytla možnost jet na horské dráze hlubokých morálních a duchovních úvah a absolutního absurdna. V jeden moment jsme poslouchali dlouhý monolog o existenci Boha a vzápětí se na scéně objevili čtyři indiáni.
Hladký přechod mezi těmito obrazy zajišťovalo excelentní zacházení se světly ve spolupráci s výbornými hereckými výkony. Osobně bych vyzdvihl Václava Švarce v roli Aljoši nebo Barboru Křupkovou hrající Grušenku. Celou dobu představení herce doprovázela pestrá paleta (jak už to je u Bezručů běžné) skvělého hudebního doprovodu. V sále se tak ozývala muzika všeho druhu od duchovních písní po punkové fláky.
Tahle inscenace se ukázala jako velmi alternativní a pro mnohé rozporuplné dílo, avšak stále zachovávající Dostojevského poselství. Asi budu mluvit za všechny členy klubu, když označím hru za velmi silnou a pamětihodnou. S napětím se budu těšit v novém roce na další tvorbu Jana Holce a celého Divadla Petra Bezruče.
recenze Jana Dokoupila, septima A
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Vánoce - čas krásných a moudrých příběhů
Il y avait une colombe qui voulait de nouveaux amis. Un jour elle était allée aux bois et rencontra un renard. "Bonjour, ma sœur ailée! Tu vas où?" demanda le renard. "Je cherche de nouveaux amis, mon camarade!" répondit la colombe. Le renard en souriant dit "C'est chouette! Je cherche un ami aussi! Viens avec moi à mon terrier!". La colombe alla avec le renard à son terrier, mais au terrier elle fut attaquée par d'autres renards. Heureusement, les renards ne pouvaient pas voler et elle s'échappa. Quand elle ne pouvait plus voir le terrier elle posa à côté d'un champ ou un mouton pâturait. Le mouton s'aperçut d'elle et l'invita chez lui. La colombe se rappela le renard et s'envola avec un hurlement. La nuit vint et la colombe somnolente se fixa sur une branche dans une terre distante. Elle presque s'endormit mais elle vit un hibou blanc. Elle voulut s'envoler, mais ses ailes étaient trop fatiguées. "C'est ça, il va me manger" pensa la colombe effrayée. Le hibou la regarda pendant un petit moment et ensuite il demanda "Pourquoi est-ce que tu vins à cette terre distante?". "Je vins ici afin de trouver de nouveaux amis. Malheureusement, j'échoua. Je rencontrai un renard méchant et ma convivialité presque me tua. Je rencontrai un mouton agréable et ma méfiance rata une amitié. Quelle horreur!" répondit la colombe. " Très étrange... Pour quelle raison est-ce que tu fis confiance au renard et pas au mouton?" le hibou continua à demander. "Je cherchais des copains, donc je fis confiance au renard et il me trahit. Puis j'avais peur que le mouton me trahisse aussi." fut la réponse. Le hibou conseilla "Je comprends. La convivialité pourrait te tuer et la méfiance rendrait ta vie difficile. Tu es devenue méfiante pour te sauver, vrai? Ce n'est pas bon. Ne sois ni gentille ni méfiante, sois observatrice.
Žila byla mladá holubička, která chtěla do světa. Kamarády získat chtěla, po nových poznatcích dychtila. Jednoho dne do lesa vyrazila a po chvíli lišku potkala. “Zdravím tě, okřídlený bratře! Kam míří tvá cesta?” řekla liška. “Za poznatky a kamarády,” odpovídá holubička. Liška s úsměvem povídá: “Taky hledám kamaráda! Pojď se mnou k mé noře!”. Holubička, ráda byla za kamaráda, šla s liškou k její noře. Tam však byla zaskočena liščátkama málem byla by zahynula, avšak holý život letem uchránila. Jakmile byla nora v nedohlednu přistála a otřesena dál šla. Po chvíli louka se objevila, kde ovečka se pásla. Ovečka holubičky si všimla a k sobě ji pozvala. Holubička na lišku si vzpomněla a s výkřikem ovečce ulekané uletěla. Noc nastala a holubička v dálné krajině na strom ulehla vyčerpaně. Už usnout chtěla, však bílou sovu uviděla. Vzpomněla si na lišku, a vzdala se osudu. Sova na ni útočila, nezvala ji k sobě, pouze se dívala. “Proč vyhledáváš tyto dálné krajiny?” po chvilce se otázala. “To kvůli poznatkům a kamarádům, avšak selhala jsem. Lišku potkala jsem, svou otevřeností málem sežrána byla jsem. Ovečku malou potkala jsem, však svou uzavřeností kamarádku ztratila jsem. Raději ztratím kamarády než život!” odvětila mrzutě holubička. “Kamarádství je problém známo je složitostí svou, mohu se tě ale zeptat na zkušenost tvou? Když tě liška pozvala, proč jsi vyhověla? A proč té ovečce malé ne?” zvědavá sova zjišťovala. Zamyšlená holubička odvětila “Kdybych to jenom věděla. Hodná chtěla jsem k lišce být, nadšeně kamaráda chtěla mít. Byla jsem ale zrazena a poté ovečky se lekla.” “K lišce jako k ovečce a k ovečce jako k lišce chovala ses. Na mne jsi také pohlédla jako na lišku, avšak sova jsem. Proč tedy své druhy důkladně neprozkoumáš? Pak přiměřeně chovala by ses. Ke dvěma různým zvířatům stejný přístup míti je jako moudrost vyhoditi.” poradila sova.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Sabina Keprdová, manažerka provozu:
"Chtěla bych poděkovat kolektivu Matičního gymnázia, žakům a rodičům za projevenou ochotu a štědrost při pořádaní sbírky.
Velmi si vážíme toho, že jste se do sbírky potravin zapojili. S Vaší pomocí můžeme realizovat poslání potravinové banky, tedy pomáhat s odstraňováním chudoby a hladu, pomáhat lidem v nouzi, ale také podporovat solidaritu ve společnosti. Výtěžek potravinové sbírky bude předán přímo lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci."
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
V rámci celorepublikové osvětové kampaně se Mobilní hospic Ondrášek s důvěrou obrátil také na Matiční gymnázium.
Mobilní hospice umožňují umírajícím strávit poslední chvíle důstojně a DOMA. Přinášejí do domácností odbornou zdravotní péči, informace a potřebnou podporu. Pomáhají rodinám doprovázet jejich blízké až do úplného konce. 80 % lidí si přeje zemřít doma, ale pouze 20 % se to opravdu podaří!
Studenti napříč celou školou opět nezklamali a projekt s názvem DOMA výrazně podpořili. V jednotlivých jazykových skupinách, ve výuce společenských věd nebo občasnké výchově jsme si povídali o tomto důležitém, často vytěsňovaném, tématu. Studenti sdíleli na stránkách hospice obrázky, které pro ně samotné znamenají „doma“, bez čeho si neumějí život představit.
V pondělí 18. října jsme si na Matičním gymnáziu povídali také se zdravotními sestřičkami, které se každodenně starají o potřebné. Mnozí studenti se zapojí také do dobrovolnictví.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Jedna z novinek v zájmové činnosti nejmladších žáků Matičního gymnázia
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Ano, i tentokrát na prknech Divadla Petra Bezruče padla otrávením postava Vávry z notoricky známého díla Maryša. O tom, co k tomuto činu hlavní hrdinku vedlo, se přišli členové Divadelního klubu MGO na vlastní kůži tento pondělní večer sami přesvědčit. Ne, že by to nevěděli, avšak letmý výklad oproti reálnému prožitku, navíc zvýrazněnému komorní atmosférou divadla vedl nejenom k lepšímu pochopení díla, ale navíc uvědomění si jeho nadčasovosti a přesahu i do dnešního světa.
Jelikož je u Bezručů, právě dle prostředí divadla i repertoáru, patrné cílení na mladší věkovou kategorii, tak i tato klasika bratrů Mrštíků byla v režii Janky Ryšánek Schmiedtové zpracována naprosto stravitelnou a modernější formou. Prvky jako dobové kostýmy a hanácké nářečí však byly zachovány a společně s dramatickou hudbou podtrhovaly výkony herců. Ať už utrápenost představitelky Maryši, Pavly Gajdošíkové, která za tuto roli obdržela dokonce cenu divadelní kritiky v kategorii nejlepší ženský herecký výkon roku 2018 a nominaci na cenu Thálie, krutost v hlase Dušana Urbana ztvárňujícího Vávru nebo třísky létající ze židle při agresivních úderech Norberta Lichého v roli Lízala, vše působilo s minimalistickými rekvizitami jako vyvážený celek.
Po úspěšném začátku s West Side Story a Maryšou již Divadelní klub plánuje řadu dalších představení jako kupříkladu Revizor v Divadle Antonína Dvořáka či Transky, body, vteřiny opět v Divadle Petra Bezruče a Vy se také můžete kdykoliv stát jeho součástí.
recenze studentky Adriany Přívarové, septima A
