Divadelní soubor Tajfun předvedl ve středu 26. 6. 2013 prázdninově naladěnému publiku – studentům i profesorům našeho gymnázia – volně upravený slavný filmový muzikál Zpívání v dešti. Nešlo o premiéru – ta se odehrála v březnu 2013 v Divadle loutek – ale o druhou reprízu, která zaznamenala mezi publikem jednoznačný úspěch. I na hercích již bylo poznat, že mají vše zvládnuto a že je netrápí premiérová nervozita.
Představení do zhlédnuté verze převedl Václav Strýček, kterému členové souboru a kamarád Jan Pniak pomohli nazpívat a nahrát vlastní verze písniček z původního muzikálu z roku 1952. Vše, co jsme mohli slyšet, je tedy vlastně jejich zjednodušeným a do češtiny přeloženým originálem. Rovněž obsahem hra navazuje na původní filmový muzikál, který zobrazuje epizodu v dějinách hraného filmu z roku 1927. Tehdy němý film převálcoval film mluvený a mnoho herců na to naprosto nebylo připraveno, u některých kariéra tímto okamžikem skončila.
Václav Strýček se pak společně s Robertem Jaruškem, tradičním spolupracovníkem Tajfunu, chopili i režie. Při samotném vystoupení na jevišti diváci viděli 14 herců (hereček), zpěváků (zpěvaček) a tanečníků (tanečnic). Role Cosma připadla V. Strýčkovi a plně odpovídala jeho naturelu; jeho přítele, slavného herce Donalda (Lockwooda), si zahrál Jakub Svojanovský. Partnerkami jim v roli Liny byla Kateřina Quisová a v roli Kathy Marie Kostolányová. Hlasově velmi náročný part si zahrála zejména Kateřina Quisová (soudím, že mnohým divákům vrtalo občas hlavou, zda po takovém představení dokáže druhý den normálně mluvit), kterou však čas od času nebylo plně slyšet. Oba pánští hlavní hrdinové pak působili na jevišti velmi přirozeně a bylo vidět, že si své výstupy s přehledem užívají. Jejich pěvecká i taneční čísla patřila k vrcholům muzikálu. Příjemně překvapila Marie Kostolányová, která výborně zpívala a v tanečních scénách se velmi působivě projevil i její pohybový talent. Tanečním výstupem na sebe upozornil také představitel logopeda Michal Strýček. Tradičně kvalitní výkon podal Jiří Mánek v roli majitele filmového studia, jenž řeší existenční problémy své i jiných. Pochválit je třeba rovněž mladší členy (členky) hereckého souboru v tomto představení – zejména tanečnice/fanynky a „přítelkyni“ Zeldu.
Zpěv a herecké výkony byly doplňovány již zmíněnými tanečními čísly. Jejich choreografii mají na svědomí slečna Quisová a Kostolányová . Scéna sama nebyla na přípravu a přestavby nijak náročná (ač mnozí diváci jistě přemýšleli, jak budou odklizeny zbytky hozeného dortu z hlavní opony), kostýmy vhodně vytvářely obraz dvacátých let XX.století, herci se v prostoru bývalého Divadla P. Bezruče pohybovali s jistotou, přičemž osvětlení si vzal na starosti R. Jarušek a s přestavbou a s jinými nutnými záležitostmi pomáhal také student Štěpán Piňos.
Viděli jsme tedy dobře připravené a zvládnuté představení, při kterém se mnohokrát ozval potlesk. Přeji divadelnímu souboru Tajfun, aby co nejrychleji našel herce, kteří letošní maturanty nahradí ve stejné kvalitě. „Odcházející skupina“ totiž nastavila laťku dost vysoko. Určitě své mladší kamarády neopustí hned a předá jim něco ze svých zkušeností.
