První zářijový týden se konal zájezd studentů Matičního gymnázia za poznáním kultury a krásy hned dvou z našich sousedních zemí. Tento neobyčejný zážitek navíc deset výjimečných studentů německého jazyka s nejlepšími výsledky prožilo zcela zdarma, a to díky panu Uwe Wamserovi ze společnosti Globus ČR, která tímto podporuje výuku německého jazyka na MGO.

Odjížděli jsme krátce po středeční půlnoci a bez jakýchkoli komplikací jsme se ráno probudili v jedné z nejmalebnějších vesniček – rakouském Hallstattu. Tato vesnice s 923 obyvateli ležící u stejnojmenného jezera, ohraničena pohořím Dachstein, je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Nacházejí se v ní dva kostely – katolický a evangelický. Za katolickým kostelem stojí proslulá kostnice, v níž jsou uloženy pomalované lebky místních. Když nějaký člověk zemřel, byl pohřben na hřbitově u kostela, kde jeho tělo setrvalo 20 až 30 let, poté byly jeho kosti odvezeny za město a na jeho lebku bylo napsáno jméno, datum narození a úmrtí a namalován rostlinný motiv, nakonec byla takto ozdobená lebka vystavena v kostnici. Tuto možnost mají po předchozí žádosti místní dodnes.

Naší další zastávkou bylo lázeňské město Bad Ischl, které je již notoricky spjato s Franzem Josefem I. a jeho manželkou Sissi. Mezi pamětihodnosti patří Kaiservilla, tedy letní sídlo císařského páru, a cukrárna Zauner, již i právě zmínění milenci s oblibou navštěvovali. Speciality cukrárny Zauner měli výletníci možnost okusit, receptury a interiér se údajně z dob 19. století vůbec nezměnily.

Dále jsme zavítali do naší hlavní destinace – Salzburgu. Nejdříve jsme prošli zámkem Mirabell a ocitli jsme se v krásných zahradách k zámku přilehlých, jak napovídá název, jedná se o zámek vskutku úchvatný. Pokračovali jsme na Getreidegasse, nemohli jsme se přeci nepodívat na rodný dům jednoho z největších hudebních géniů – Wolfganga Amadea Mozarta. Arcidiecéze salzburská člověka neohromí pouze svým úctyhodným stářím – byla vystavěna již v 8. století, a poměrně nešťastným osudem s více požáry, ale i svou rozsáhlostí, kdy si uvědomíte, jak malí všichni jsme. Poté jsme se lanovou drahou dostali na pevnost Hohensalzburg, která byla založena již v 11. století. V pevnosti se nachází expozice zabývající se její historií, v níž se dozvíte, že mimo jiné sloužila jako vězení nebo kasárna a že nikdy nebyla dobyta. Nejvíce však byla spjata s místními kardinály a arcibiskupy, jejichž byla sídlem. Posledním bodem programu toho dne byl náš rozchod, měli jsme možnost ochutnat tradiční rakouskou kuchyni i mnohé jiné. Dále od centra byly restaurace cenově poměrně dostupné. Kolem sedmé hodiny jsme dorazili na hotel, všichni jsme po nabitém dni ulehli do postelí.

Druhý den ráno jsme posnídali formou švédských stolů a hned vyrazili na Orlí hnízdo. Sídlo někdejšího nacistického vůdce Adolfa Hitlera leží na jihu Bavorska, nese německý název Kehlsteinhaus a Hitler sám jej, přes všechny propagandistické materiály zde natáčené, navštívil pouze párkrát. Bylo ovšem oblíbeným místem jeho partnerky Evy Braunové, není divu, vždyť bylo na svou dobu velice moderní, o čemž svědčí třeba obrovský výtah, do nějž se vejde i auto. Dnes již nešťastnou minulost na Kehlsteinhausu nepřipomíná nic, komplex slouží jako vyhlídka a restaurace. Bez předchozí znalosti byste asi jen těžko poznali, že tudy kráčel jeden z nejmocnějších fanatiků 20. století. V den naší návštěvy bylo na Kehlsteinhausu krásných 8 stupňů a já bych si dovolila poznamenat, že jsme se možná vskutku ocitli u rybníčku Brčálníčku „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet“. Vyhlídku jsme si tedy neužili, ale i tak máme nespočet fotek a netradiční zážitek.

Poté jsme navštívili solné doly v Berchtesgadenu. Před začátkem prohlídky každý obdržel uniformu, nato jsme nasedli do hornického vláčku, který nás dopravil do hlubin samotného dolu. Během exkurze jsme byli seznámeni s historií, byla nám vysvětlena těžba soli a viděli jsme i důlní techniku. Také nelze opomenout plavbu po solance a úžasné projekce, které vše doprovázely. Největším zážitkem ze solných dolů byly avšak dvě dlouhé skluzavky, jež jsme absolvovali s trochou adrenalinu.

Náš výlet jsme zakončili v Schönau am Königssee, německém městečku na břehu jezera Königssee. Cestou lodí jsme mohli spatřit jediný ostrov rozkládající se na jezeru a po asi 35 minutách jsme vystoupili na poloostrovu svatého Bartoloměje, kde jsme měli rozchod. Na poloostrově se nachází mimo jiné kostel a rybářská restaurace, většina z nás však šla obdivovat nepopiratelnou krásu tamější přírody. Königssee a jeho okolí jsou tak nádherné, že uchvátí snad každého, proto se stalo národním parkem. Po jezeru mohou plout pouze lodě s elektromotorem a o vodních sportech nemůže být také ani řeč, i díky tomu by voda v něm měla být pitná.

Cesta zpět probíhala stejně hladce jako celý výlet, za což vděčíme našemu skvělému průvodci Jirkovi.

 

Nakonec bychom chtěli ještě jednou vyjádřit nesmírný vděk panu Wamserovi za finanční podporu prvotřídních studentů německého jazyka našeho gymnázia.