V únoru, byť mimořádně teplém, můžeme sousoší na našem školním dvoře pozorovat jen skrz okno, ale v jarních a letních měsících kolem něj chodíme, posedáváme na okolních lavičkách, aniž si uvědomujeme, že jde o významný artefakt uváděný ve všech monografiích o výtvarném umění našeho regionu. Jde o dílo Miloslava Chlupáče, který je vytvořil na zakázku pro dvůr středoškolské instituce, a je s podivem, že se mu podařilo prosadit latinský název v roce 1961, tedy v období, kdy latina byla označována za „elitářský buržoazní přežitek“. Buďme šťastni, že tato doba je nenávratnou minulostí, že se svobodou slova, shromažďování, cestování a mnoha dalšími občanskými svobodami má každý člověk právo zvolit si podle zájmu střední i vysokou školu a nikdo mu nediktuje, co je a není žádoucí. Tím se opět dostávám k latině, která sice v Rámcově vzdělávacím plánu pro gymnázia nemá nijak záviděníhodné postavení, ale je volitelným předmětem v posledních dvou ročnících a záleží jen sextánech a studentech druhého ročníku, zda si ji zařadí do svého studijního plánu. Pro ilustraci uvádím krátké citace z anonymních postřehů letošních maturantů, frekventantů volitelného předmětu LINGUA LATINA SEMPER VIVA:
„Latina není jen pro ty, kteří chtějí studovat medicínu nebo práva. Určitě pomůže všem ve všeobecném rozhledu. Každý v běžné mluvě používá latinská slova, ale málokdo ví, co opravdu znamenají. Kromě gramatiky probíráme historii, slavné filozofy, řečníky, jejich díla a citáty, které překládáme. Učit se latinu určitě není zbytečné. Jsem ráda, že jsem si zvolila právě tento seminář.“
„Seminář je velmi zajímavý, často zábavný a rozhodně obohacující. Setkala jsem se s latinou dokonce i na zkušebních přijímačkách na vysoké školy, kdy mí spolužáci měli problém na cokoli přijít a já to věděla z hodin latiny.“
Všichni s potěšením sledujeme, jak se interiér naší školy mění před očima, nejen vybavení odborných učeben, ale i chodby a meziposchodí se stávají přívětivým prostorem, kde je možné pohodlně strávit přestávku nebo volnou hodinu. Jsem přesvědčená, že i školní dvůr dříve nebo později „prokoukne“ a začernalé sousoší Miloslava Chlupáče získá zpět své důstojné postavení. A věřím, že bude stále dost studentů Matičního gymnázia, kteří si s porozuměním přečtou „NON SCHOLAE SED VITAE …“ a za tři tečky si v duchu doplní „DISCIMUS“, protože nejde o frázi, ale o hluboce pravdivou myšlenku: „Učíme se pro život, ne pro školu“.
