Dne 28. 6. 2012 se v kulturním centru Cooltour na Černé louce uskutečnila dvě představení komedie Majáček. Ta pro studenty Matičního gymnázia sehrál divadelní soubor Tajfun. Jeho členové se představili ve hře, k níž text před lety napsala Zuzana Vysloužilová a Jiří Popiolek, hra však měla první premiéru teprve letos. Bylo to na konci března, kdy se slavilo 20 let existence Tajfunu. Jiří Popiolek představení uvedl několika slovy o Tajfunu a zároveň pozval studenty gymnázia, aby tento herecký soubor přišli podpořit na konkurz, který bude organizován 13. 9. 2012.

Text hry samotné představuje vtipnou a ne příliš náročnou hru, která sází na rychlé dialogy, střídání herců na scéně, záměny pokojů atd. Typicky oddychová komedie, která však nabízí pěkné herecké příležitosti. Režii hry si vzal na starost Robert Jarušek. První premiéru měli Tajfuni s Majáčkem v Divadle loutek 30. 3. 2012. A dlužno říci, že prostor Divadla loutek je pro jejich hru zřejmě vhodnějším prostředím. Herci se totiž na prostoru scény střídají v rychlém tempu a dobře postavená scéna je pro ně tudíž důležitá. A to zejména ve druhé části hry, kde se všichni prostřídají v jedné posteli, aby tak dovršili příběh dívky, která svým čteným dopisem obsah toho, co se děje na jevišti, vysvětluje. Divadlo loutek poskytuje v tomto směru profesionálnější zázemí, herci pak lépe zvládají pohyb po jevišti (a nemusejí je obcházet prostorem hlediště, jak tomu bylo v případě kulturního centra Cooltour).

Nešťastná Mandy, která se utopila poté, co nezvládla péči o své nemanželské dítě (dceru – hranou Marií Kostolányovou), se sice v příběhu již osobně nevyskytuje, ale bez jejích průběžně čtených dopisů bychom všechen ten zmatek na scéně nepochopili. Bláznivé scény vytvářejí potom ležérním stylem zejména bývalý voják Jack (hrán Václavem Strýčkem), který je neustále opilý a krom toho si rád zahraje partičku karet. Jeho vděčná role bývá obecenstvem oceňována pravidelně nejvíc. Sekundují mu duchovní Tom hraný trochu nevýrazně Nadanem Pojerem a místní playboy (a bývalý neúspěšný herec) hraný skvěle Jiřím Mánkem. Ti jsou tedy „domácí“ osádkou penzionu, jemuž vládne žena – emancipovaná Carmen – hraná Kateřinou Quisovou. Té bohužel takřka nebylo rozumět, a tak pasáže, které měly leckteré skutečnosti výše zmíněného příběhu osvětlovat, zůstaly pro textu neznalé obecenstvo zahaleny tajemstvím.

„Cizince“ zde představuje manželská dvojice výrobce mýdla a jeho otrávené bezdětné ženy (výborný Jakub Novák a Kateřina Fuxová, typická svým znuděným výrazem po dlouholetém soužití s neschopným manželem) a poté svérázná „tetička“ v podání zřejmě nejpřesvědčivější herečky na jevišti – Jitky Hejlové. Její schovanka (tedy to dítě, které způsobilo katastrofu v životě Mandy, toužící po dobrodružství) hraná Marií Kostolányovou se ve hře projevuje jako typická roztomilá naivka. Ti všichni nás ve zhruba hodinové hře baví příběhem, ve kterém ani na konci není jasno v tom, kdo  že to vlastně je otcem oné dcerušky, kvůli níž se nešťastná Mandy utopila.

K výkonům herců je třeba poznamenat, že na nich byla patrná určitá únava, snad související s koncem školního roku obecně. A obecenstvo působilo podobně ospalým dojmem – jeho reakce byly velmi slabé i v místech, kde by se dal očekávat určitý úspěch vyjádřený potleskem nebo smíchem – a on se bohužel nedostavoval. Zkrátka a dobře – toto představení v porovnání s premiérou v Divadle loutek „nemělo šťávu“ a bylo také vnímáno jiným obecenstvem, které členy Tajfunu příliš nepodpořilo. Zároveň ale je třeba připomenout, že většina členů Tajfunu si tak chladné přijetí nezasloužila – snaha byla patrná na všech, bohužel však hráli v prostředí, kde si neměli možnost dopředu některé scény nazkoušet a které pro ně neposkytlo potřebný komfort.

Za výborný výkon lze pochválit Jitku Hejlovou a Václava Strýčka, trochu v pozadí zůstal Jiří Mánek (jehož role je velmi nevděčná) a jindy výrazný Jakub Novák. Ti, kdo se bavit chtěli, k tomu určitě příležitost dostali. Zda se to týkalo celého publika, jež hru sledovalo, těžko říci.