Je čtvrtek 6. listopadu tři čtvrtě na šest večer a před vstupem do bývalého kina Vesmír, dnešním působišti ostravské Janáčkovy filharmonie, to žije. Aby také ne, schyluje se k prvnímu koncertu oblíbeného cyklu C v letošní sezóně s podtitulem Co máme rádi, a tak není divu, že tento kulturní zážitek, provedený hravou formou, touží zažít co nejvíc lidí. A mezi nimi nesmíme chybět ani my – žáci Matičního gymnázia, Ostrava. Já osobně přibíhám na poslední chvíli, jednak jsem byl líný vypravit se a jednak mi vynechal autobusový spoj. Udýchaně usedám do nejbližšího sedadla a snažím se začít soustředit na začínající program. A ten je vskutku jiný než loni – což o to, skladby se mění pokaždé, jenže hlavní obsazení ne. Ze zábavného M+M (Markéta Matulová a Maroš Potokár) nezůstalo ani vidu ani slechu a místo nich se filharmonie pokusila obměnit kádr o novou krev. A to v podobě moderátora Vojtěcha Johaníka a japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho. I když mám zprvu obavy, jak se s tím nová dvojice parťáků vyrovná, protože od předchozího dua je laťka nastavena hodně vysoko, nakonec jsem nadšen. Oba si nacházejí novou unikátní cestu, a tak ani tentokrát není o smích nouze. A nezahálejí ani skladby. Do děje nás uvádí Händelova Hudba k ohňostroji, rozdovádí nás hudba od Leonarda Bernsteina k Voltairově novele Candide, v hlavní roli žesťů a tympánů pak napětí a jistou noblesu udržuje skladba Tak pravil Zarathustra od Richarda Strausse. Následují dvě líbezné skladby norského skladatele Edvarda Griega – ukolébavka U kolébky a známá suita z baletu Peer Gynt (který je mimochodem uváděn v letošní sezóně v Národním divadle moravskoslezském) Ranní nálada. Rozesmává nás znázornění ženy bez nálady v trombónovém provedení Tance rytířů – těžkého a dramatického úvodu k baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Do říše lásky nás přemisťuje suita Zamilovaní od Vítězslava Nováka, jako standardně v nás rozviřuje krev španělská temperamentní kráska Carmen z pera Georgese Bizeta, k nebesům nás pozvedává Glagolská mše od samotného Leoše Janáčka. A nakonec, co by to bylo za start vstříc slibným začátkům, kdyby nezazněla světoznámá úvodní znělka z celosvětového trháku, filmové série Star Wars, od Johna Williamse. Zkrátka pecka. Jako obvykle z koncertu odcházím naplněn hudebními zážitky a otázkou, která mi vždy vytane na mysli – jací to jen ti skladatelé byli géniové něco takového napsat. Janáčkova filharmonie zkrátka nikdy nezklame a já už se nyní těším na další koncert. Kdoví, třeba se na něm potkáme J. Na závěr bych chtěl poděkovat paní profesorce Švrčkové za to, že to nám – studentům – zprostředkovala a umožnila nám koncert navštívit.
Václav Šindelář, SXB
