Vážení přátelé,
         také máte pocit, že pohádkové princezny byly dříve krásnější, příběhy jejich osvobození ze spárů draků a čertů strašidelnější a současně vtipnější, než jsou ty dnešní? Zdá se vám, že princové dokázali v minulosti více zamilovaně vzhlížet ke svým dámám srdce a dvorní šaškové se smáli srdečněji a upřímněji?
Kdo se více změnil? Pohádky, doba nebo dokonce my samotní? „Čas vše mění i časy“, řečeno slovy klasika, ale jedna stálice nám zůstává – kouzlo Vánoc. Půjčme si od našich dětí, vnoučat či capartů v obchodních domech kouzelné brýle dětství a uvidíme znova to, co jsme mysleli, že je již zapomenuto a ztraceno… neopakovatelnou krásu těch nejobyčejnějších vánočních dnů, to tajemno štědrého večera.
Nezáleží tolik na tom, co dostaneme, záleží na tom, co těm, kteří stále ještě věří, a těm, kteří už opět věří na Ježíška, dáme – dbejme na to, abychom rozdávali tak krásné okamžiky, jaké jsme od těch před námi obdrželi my – nezapomenutelné prožitky těch nejkrásnějších Vánoc.
Přeji vám, vážení přátelé, abyste mezi všemi těmi hmotnými dárky nalezli pod větvemi stromečku ten téměř zapomenutý – neopakovatelnou atmosféru Štědrého dne, Štědrého večera a tajuplné Štědré noci.
To je skutečný dar Vánoc a já věřím, že budete obdarováni.

Ladislav Vasevič