- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Divadelní klub v NDM, recenze studentky Petry Vavřinové
Divadelní hra Revizor ruského realistického autora N. V. Gogola patří mezi nejoblíbenější inscenace na světě. Koncem minulého roku se objevila také v repertoáru Národního divadla moravskoslezského. Jelikož realismus patří mezi má oblíbená literární období, tohle představení jsem si jednoduše nemohla nechat ujít. A tak jsem se společně s divadelním klubem vydala jeden předvánoční pátek do divadla.
Revizor je velmi satirickou komedií odehrávající se v malém ruském městě, kde korupce a úplatkářstvím jen kvete. Do města přijíždí úředníček Chlestakov a omylem je považován za revizora, jenž má městečko navštívit. Když se vrchní hodnostáři dozvědí tuto zprávu, vypuká v městě panika.
Je však nutno říci, že komické situace, které omyl vyprovokoval, jsou pro mě na některých místech humorem velmi primitivním, často za hranou, lechtivým, lascivním až absurdním. Zprvu se u této scény směju, podruhé se jen ušklíbnu, postupem času je mi z toho až trapně.
Naopak nadšená a plná emocí jsem z výkonu herečky Petry Kocmanové, která ztvárnila starostovu ženu. Anna Andrejevna je vyobrazena jako žena, která se chová více než pokrytecky, zneužívá muže a učí svou dceru stejným „manýrům“, které má ona sama. Výkon Petry Kocmanové je tak přesvědčivý, že jsem k žádné jiné postavě necítila tolik zášti a pohrdání jako právě k Anně Andrejevně.
Gogol se v tomto díle snaží velmi realisticky vykreslit neduhy ruských obyvatel. To se mu daří, každá postava je karikaturou svých špatných vlastností. V něčem je však inscenace v NDM přeci jen netradiční. Pro diváka překvapující je závěr, kdy se dozvídáme, že pravý revizor je už velmi dlouho na jevišti jako pozorovatel děje, kterého si jen nikdo nevšiml.
Toto představení by nemělo zůstat bez povšimnutí. I přes drobné výhrady si myslím, že je to zdařilá inscenace. Není potřeba znát toto dílo, abyste pochopili myšlení postav. Možná je právě na škodu znát děj celý, jelikož pak jen čekáte na dané pasáže v ději a nenecháte se tolik unést příběhem a ponaučením, ktzeré z něj plyne.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Začátek zimy nám přinesl letošní první sníh, předvánoční stresy a premiéru nové inscenace Bratrů Karamazových. Mohli jsme se tak těšit na vyhrocené situace, cestu do hlubin psychiky postav nebo na skvělou komorní atmosféru Divadla Petra Bezruče. Čeho jsme však byli svědky během představení, nikdo ze členů našeho divadelního klubu nečekal.
Dostojevského nestárnoucí klasiku si na paškál vzal umělecký šéf divadla Petra Bezruče Jan Holec a za pomoci Anny Smrčkové vytvořil velmi zajímavou a nevšední verzi příběhu o starém Karamazovi a jeho synech. Holcovi se povedlo zachovat tíhu napjatých scén, zároveň však dílo ruského realisty oblékl do moderního a často velmi šíleného kabátu. Nám se tak naskytla možnost jet na horské dráze hlubokých morálních a duchovních úvah a absolutního absurdna. V jeden moment jsme poslouchali dlouhý monolog o existenci Boha a vzápětí se na scéně objevili čtyři indiáni.
Hladký přechod mezi těmito obrazy zajišťovalo excelentní zacházení se světly ve spolupráci s výbornými hereckými výkony. Osobně bych vyzdvihl Václava Švarce v roli Aljoši nebo Barboru Křupkovou hrající Grušenku. Celou dobu představení herce doprovázela pestrá paleta (jak už to je u Bezručů běžné) skvělého hudebního doprovodu. V sále se tak ozývala muzika všeho druhu od duchovních písní po punkové fláky.
Tahle inscenace se ukázala jako velmi alternativní a pro mnohé rozporuplné dílo, avšak stále zachovávající Dostojevského poselství. Asi budu mluvit za všechny členy klubu, když označím hru za velmi silnou a pamětihodnou. S napětím se budu těšit v novém roce na další tvorbu Jana Holce a celého Divadla Petra Bezruče.
recenze Jana Dokoupila, septima A
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Vánoce - čas krásných a moudrých příběhů
Il y avait une colombe qui voulait de nouveaux amis. Un jour elle était allée aux bois et rencontra un renard. "Bonjour, ma sœur ailée! Tu vas où?" demanda le renard. "Je cherche de nouveaux amis, mon camarade!" répondit la colombe. Le renard en souriant dit "C'est chouette! Je cherche un ami aussi! Viens avec moi à mon terrier!". La colombe alla avec le renard à son terrier, mais au terrier elle fut attaquée par d'autres renards. Heureusement, les renards ne pouvaient pas voler et elle s'échappa. Quand elle ne pouvait plus voir le terrier elle posa à côté d'un champ ou un mouton pâturait. Le mouton s'aperçut d'elle et l'invita chez lui. La colombe se rappela le renard et s'envola avec un hurlement. La nuit vint et la colombe somnolente se fixa sur une branche dans une terre distante. Elle presque s'endormit mais elle vit un hibou blanc. Elle voulut s'envoler, mais ses ailes étaient trop fatiguées. "C'est ça, il va me manger" pensa la colombe effrayée. Le hibou la regarda pendant un petit moment et ensuite il demanda "Pourquoi est-ce que tu vins à cette terre distante?". "Je vins ici afin de trouver de nouveaux amis. Malheureusement, j'échoua. Je rencontrai un renard méchant et ma convivialité presque me tua. Je rencontrai un mouton agréable et ma méfiance rata une amitié. Quelle horreur!" répondit la colombe. " Très étrange... Pour quelle raison est-ce que tu fis confiance au renard et pas au mouton?" le hibou continua à demander. "Je cherchais des copains, donc je fis confiance au renard et il me trahit. Puis j'avais peur que le mouton me trahisse aussi." fut la réponse. Le hibou conseilla "Je comprends. La convivialité pourrait te tuer et la méfiance rendrait ta vie difficile. Tu es devenue méfiante pour te sauver, vrai? Ce n'est pas bon. Ne sois ni gentille ni méfiante, sois observatrice.
Žila byla mladá holubička, která chtěla do světa. Kamarády získat chtěla, po nových poznatcích dychtila. Jednoho dne do lesa vyrazila a po chvíli lišku potkala. “Zdravím tě, okřídlený bratře! Kam míří tvá cesta?” řekla liška. “Za poznatky a kamarády,” odpovídá holubička. Liška s úsměvem povídá: “Taky hledám kamaráda! Pojď se mnou k mé noře!”. Holubička, ráda byla za kamaráda, šla s liškou k její noře. Tam však byla zaskočena liščátkama málem byla by zahynula, avšak holý život letem uchránila. Jakmile byla nora v nedohlednu přistála a otřesena dál šla. Po chvíli louka se objevila, kde ovečka se pásla. Ovečka holubičky si všimla a k sobě ji pozvala. Holubička na lišku si vzpomněla a s výkřikem ovečce ulekané uletěla. Noc nastala a holubička v dálné krajině na strom ulehla vyčerpaně. Už usnout chtěla, však bílou sovu uviděla. Vzpomněla si na lišku, a vzdala se osudu. Sova na ni útočila, nezvala ji k sobě, pouze se dívala. “Proč vyhledáváš tyto dálné krajiny?” po chvilce se otázala. “To kvůli poznatkům a kamarádům, avšak selhala jsem. Lišku potkala jsem, svou otevřeností málem sežrána byla jsem. Ovečku malou potkala jsem, však svou uzavřeností kamarádku ztratila jsem. Raději ztratím kamarády než život!” odvětila mrzutě holubička. “Kamarádství je problém známo je složitostí svou, mohu se tě ale zeptat na zkušenost tvou? Když tě liška pozvala, proč jsi vyhověla? A proč té ovečce malé ne?” zvědavá sova zjišťovala. Zamyšlená holubička odvětila “Kdybych to jenom věděla. Hodná chtěla jsem k lišce být, nadšeně kamaráda chtěla mít. Byla jsem ale zrazena a poté ovečky se lekla.” “K lišce jako k ovečce a k ovečce jako k lišce chovala ses. Na mne jsi také pohlédla jako na lišku, avšak sova jsem. Proč tedy své druhy důkladně neprozkoumáš? Pak přiměřeně chovala by ses. Ke dvěma různým zvířatům stejný přístup míti je jako moudrost vyhoditi.” poradila sova.
- Podrobnosti
- Napsal Administrator
Sabina Keprdová, manažerka provozu:
"Chtěla bych poděkovat kolektivu Matičního gymnázia, žakům a rodičům za projevenou ochotu a štědrost při pořádaní sbírky.
Velmi si vážíme toho, že jste se do sbírky potravin zapojili. S Vaší pomocí můžeme realizovat poslání potravinové banky, tedy pomáhat s odstraňováním chudoby a hladu, pomáhat lidem v nouzi, ale také podporovat solidaritu ve společnosti. Výtěžek potravinové sbírky bude předán přímo lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci."
