Pro názorné vzdělávání je nejlepší osobní zkušenost. Z toho důvodu jsme naplánovali pro žáky prvního ročníku a kvint tradiční dějepisnou exkurzi. V úterý 9. dubna jsme se sešli v brzkých ranních hodinách u Domu kultury Vítkovic, odkud jsme autobusem vyrazili do sousedního Polska, kde se nachází jeden z největších památníků lidské tragédie – koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim (něm. Auschwitz).
Po příjezdu na místo jsme se rozdělili na dvě skupiny a každá se svým průvodcem zamířila nejdříve na prohlídku muzea Auschwitz 1. Tu jsme započali u brány s nechvalně proslulým nápisem - „Arbeit macht frei“. Za poutavého výkladu o nelidských podmínkách, které zde během druhé světové války panovaly, jsme prošli celým areálem. Nejvíce na nás zapůsobila polorozpadlá spalovací pec, popraviště či návštěva řady budov, které ukrývaly pozůstatky po vyhlazených vězních, jako byly např. kufry, oblečení, brýle a další předměty denní potřeby. V mysli mnohých účastníků exkurze jistě utkvěly tuny ostříhaných vlasů, které nacisté nestihli odvézt do textilních továren Říše k dalšímu zpracování.
Krátce po poledni jsme autobusem přejeli do druhého tábora (původně existovaly dokonce tři) s názvem Auschwitz II – Birkenau (česky Březinka), kde naše prohlídka pokračovala. První věc, která zde upoutá pozornost, jsou končící koleje. Po nich vlaky denně přivážely tisíce nešťastníků, jimž se tento tábor stal osudným. Nemohli jsme vynechat ani novodobý památník obětem, který je záměrně umístěn mezi trosky dvou pecí. Těm se právem přezdívalo „fabriky na smrt“. Exkurzi jsme ukončili prohlídkou „ubikací“, kde vězni v hrůzných podmínkách přežívali ze dne na den.
Do Ostravy jsme se vrátili v odpolední hodinách s rozporuplnými pocity z šílených událostí, které se v Osvětimi dříve děly, a především s úlevou, že žijeme v jiné době.
Mgr. Rostislav Gromnica, Ph.D.
