Jesus nezklamal, podmanil si publikum
Richard Vereš
Studenti Matičního gymnázia pod vedením profesorky Šňupárkové se opět vyznamenali. V doslova raketovém tempu, s nepříliš velkým rozpočtem a současně se studiem připravili, nazkoušeli a nakonec i odehráli asi nejslavnější rockovou operu na světě – Jesus Christ Superstar.
Slavné dílo skladatele Andrew Lloyd Webbera a libretisty Tima Rice, které vzniklo před více než čtyřiceti lety, má poměrně kontroverzní příběh, neboť je vyprávěn z pohledu Jidáše Iškariotského. Zpracování studentů MGO si však vysloužilo od vyprodaného sálu Janáčkovy konzervatoře standing ovation – zaslouženou a doslova nekonečně trvající.
Příběh popisuje poslední týden života Ježíše Nazaretského od jeho příchodu do Jeruzaléma po jeho ukřižování. Kdo příběh neznal dříve, mohl si připadat v prvním dějství mírně zmatený či znuděný. Tyto nedostatky však plně vynahrazoval úžasný zpěv a taneční doprovod, který mohou Matičnímu gymnáziu závidět i na Broadwayi.
Prvně 
je třeba ocenit představitele ústředních postav, a to především Jakuba Nováka v roli Jidáše, jehož excentrické ztvárnění této postavy bylo jedinečné, a Václava Strýčka v roli Ježíše, který zázrakem (což se tematicky i hodí) dokázal odezpívat v jeden den tři představení (ve večerním představení sice trochu chraptěl, ale ve chvíli, kdy zpíval „Já, já, umírám“, lze s trochou nadsázky říct, že to možná přidalo jeho postavě na důvěryhodnosti). Skvěle doplňováni byli oba pánové unikátním hlasem Kristíny Štelbaské v roli Máří Magdalény.
Publikum strnulo s příchodem Jiřího Mánka alias kněze Kaifáše, který jej uzemnil hloubkou svého hlasu a opět s mírnou nadsázkou ovládl s kněžími (Matěj Žiak, Lukáš Sojka) první dějství. Nejen svým zpěvem, ale dokonce i zajímavým tanečním číslem vynikl v prvním dějství také apoštol Šimon v podání Vladislava Uskova.
Zajímavý pohled se ale naskytl divákům v předních řadách (včetně mě), když si Pilát Pontský (Jiří Philipp) sedl tak šikovně, že si na značnou dobu nadzvedl svůj hábit a umožnil pohled na své spodní prádlo. Nutno říct, že tento moment neušel ani přítomným fotografům.
Druhé dějství doslova strhlo všechny přítomné. Po poněkud skromnějším začátku s poslední večeří, při které nejmenovaní apoštolové horlivě upíjeli z číše vína (raději nezkoumat, co v ní opravdu bylo), následovalo Ježíšovo zajetí a jeho souzení. Právě v tuto chvíli diváky zaskočila „kabaretní“ pasáž krále Heroda v podání Jakuba Svojanovského, který podal heroický výkon. Značná část závěrečného potlesku patřila právě jemu. Opomenout nesmíme doprovodné tanečnice (Gabriela Cholevová, Tereza Honková, Marie Pastorová), které spolu s naším Herodem překonali možná nejen filmové adaptace (ty překonali určitě, filmový Herodes ani tanečnice nestáli za nic), ale i originál z newyorské Broadwaye.
Konci představení dodala grády velkolepá scéna, kdy Jidáše (Jakub Novák) zpívajícího song ‚Superstar‘, který dal celému muzikálu název, doprovázely všechny tanečnice večera (v tu chvíli představující anděly). Nutno zdůraznit, že všechny tanečnice i vedlejší postavy (apoštolové aj.) vytvářeli po celé představení ohromnou atmosféru – stejně tak i publikum, kterého bylo do představení skutečně vtaženo.
Dobrou práci odvedla samozřejmě i režie (Jiří Popiolek). Zvukaři snad můžeme prominout, že hudba párkrát přehlušila zpěv (to se stává při rokových operách pravidelně). A v neposlední řadě musíme vyzvednout kostýmy, které mnohdy přes svou jednoduchost dokonale splnily účel – na jejich přípravě se podíleli sami účinkující, a to pod dohledem profesorky Dany Kuchařové. Opomenout nesmíme choreografii (Marie Pastorová, Tereza Honková), která dodala celému představení ten správný šmrnc. A samozřejmě ještě upřímná poklona profesorce Šňupárkové za její ošéfování celého projektu.
Jesus Christ Superstar v podání studentů Matičního gymnázia po všech stránkách obstál a já osobně (i přesto, že jsem ho viděl už dvakrát) si zajdu i na jeho další reprízy. Příběh není jen převyprávěný a doplněný o hudbu, ale naplno a citelně zahraný a skvěle interpretovaný. Nejedna část je pojata originálně a spolu s jedinečnou gestikulací dělá celé představení perfektním…
Recenze rockové opery Jesus Christ Superstar
Markéta Poledníková
S nelehkým úkolem se museli poprat studenti pod vedením p. prof. Šňupárkové a pana Popiolka, když se pustili do nácviku slavné rockové opery Jesus Christ Superstar. Podívejme se společně, jak si vedli:
Obsadit do role Ježíše Vaška Strýčka a do role Jidáše Kubu Nováka byl velice prozíravý tah. Nejenže oběma, jak mi bylo vysvětleno, vyhovoval hlasový rozsah postav, ale především po herecké stránce mohli předvést, co v nich opravdu je. Takže Ježíš byl opravdu milující a nenásilný, zatímco na Jakubově tváři jsme chvílemi mohli pozorovat dokonce i to, co si Jidáš myslí a jak se v jeho hlavě sváří láska ke Kristovi s jakousi pochybnou pravdou, kterou si později neuměl omluvit. A protože jsou oba na pódiu jako doma a taky spolu často spolupracují, vytvořili, myslím si, silné jádro celého výstupu.
Zatímco však tato dvojice odehrála a zazpívala každý kus lépe a lépe (snad v důsledku odpadající trémy nebo proto, že publikum večer bylo mnohem otevřenější), Pilát (J. Philipp) vypadal stále znuděněji, a tak když Kristus při devětatřicáté ráně padl zmučeně na zem, Pilát téměř usínal. Ani jeho zpěv si mnozí diváci příliš nevychutnali, protože mu bylo špatně rozumět. A vůbec taky vypadal, jakoby nehrál spolu s ostatními Jesuse, nýbrž jakoby jen zajišťoval samostatné vstupy ve stylu špatné reklamy na prádlo.
Opravdu vděčné jsou role záporných postav, při jejichž ztvárnění si herci můžou doslova vyhrát. A triu Kaifáše (Jirka Mánek) a jeho dvou pomocníků (Lukáš Sojka a Matěj Žiak) se to povedlo bravurně. S málem dobře volených gest zahráli přesvědčivě své role, přitom byli ale i vtipní. Vždyť s jakou vážností tam soudcové blekotali Kaifášovi svá moudra!
Máří Magdaléna (Kristína Štelbaská) vše krásně zazpívala, jen je škoda, že se občas otočila k divákům zády a že si počínala trochu nejistě. Apoštol Petr (Vladislav Uskov) to naopak na pódiu rozjel, když zpíval kromě jiných také Šimonovu píseň. Herodův kabaret v podání Jakuba Svojanovského si zajisté získal nemálo příznivců, a to nejen ze strany pánů obdivujících krásné tanečnice, ale rovněž ze strany dam.
A tímto se dostáváme k další důležité složce muzikálu, totiž k choreografii. Obě autorky (T. Honková a M. Pastorová) zasluhují velkou pochvalu. Především pak Marii Pastorovou, která se jala vystoupení jako profesionálka; bylo vidět, že tančí přesně v rytmu, což mohlo pomáhat ostatním, ale také se nezapomínala usmívat na diváky a udržovat s nimi určitý kontakt.
Já si tedy myslím, že nelehký úkol byl zvládnut dobře, ostatně o tom svědčí i reakce publika, jehož potlesk dlouho neustal. A tak nám nezbývá než doufat, že se najde ještě více příležitostí pro další a další představení.
