telefon: 596 116 239  |  Kontakt na sekretariátskopkova@mgo.cz

Přihlásit se

Login to your account

Username *
Password *
Remember Me

Vánoce - čas krásných a moudrých příběhů

Jonáš Michálek ze SXB – účastník soutěže k 400. výročí narození Jeana de la Fontaina

Il y avait une colombe qui voulait de nouveaux amis. Un jour elle était allée aux bois et rencontra un renard. "Bonjour, ma sœur ailée! Tu vas où?" demanda le renard. "Je cherche de nouveaux amis, mon camarade!" répondit la colombe. Le renard en souriant dit "C'est chouette! Je cherche un ami aussi! Viens avec moi à mon terrier!". La colombe alla avec le renard à son terrier, mais au terrier elle fut attaquée par d'autres renards. Heureusement, les renards ne pouvaient pas voler et elle s'échappa. Quand elle ne pouvait plus voir le terrier elle posa à côté d'un champ ou un mouton pâturait. Le mouton s'aperçut d'elle et l'invita chez lui. La colombe se rappela le renard et s'envola avec un hurlement. La nuit vint et la colombe somnolente se fixa sur une branche dans une terre distante. Elle presque s'endormit mais elle vit un hibou blanc. Elle voulut s'envoler, mais ses ailes étaient trop fatiguées. "C'est ça, il va me manger" pensa la colombe effrayée. Le hibou la regarda pendant un petit moment et ensuite il demanda "Pourquoi est-ce que tu vins à cette terre distante?". "Je vins ici afin de trouver de nouveaux amis. Malheureusement, j'échoua. Je rencontrai un renard méchant et ma convivialité presque me tua. Je rencontrai un mouton agréable et ma méfiance rata une amitié. Quelle horreur!" répondit la colombe. " Très étrange... Pour quelle raison est-ce que tu fis confiance au renard et pas au mouton?" le hibou continua à demander. "Je cherchais des copains, donc je fis confiance au renard et il me trahit. Puis j'avais peur que le mouton me trahisse aussi." fut la réponse. Le hibou conseilla "Je comprends. La convivialité pourrait te tuer et la méfiance rendrait ta vie difficile. Tu es devenue méfiante pour te sauver, vrai? Ce n'est pas bon. Ne sois ni gentille ni méfiante, sois observatrice.

Žila byla mladá holubička, která chtěla do světa. Kamarády získat chtěla, po nových poznatcích dychtila. Jednoho dne do lesa vyrazila a po chvíli lišku potkala. “Zdravím tě, okřídlený bratře! Kam míří tvá cesta?” řekla liška. “Za poznatky a kamarády,” odpovídá holubička. Liška s úsměvem povídá: “Taky hledám kamaráda! Pojď se mnou k mé noře!”. Holubička, ráda byla za kamaráda, šla s liškou k její noře. Tam však byla zaskočena liščátkama málem byla by zahynula, avšak holý život letem uchránila. Jakmile byla nora v nedohlednu přistála a otřesena dál šla. Po chvíli louka se objevila, kde ovečka se pásla. Ovečka holubičky si všimla a k sobě ji pozvala. Holubička na lišku si vzpomněla a s výkřikem ovečce ulekané uletěla. Noc nastala a holubička v dálné krajině na strom ulehla vyčerpaně. Už usnout chtěla, však bílou sovu uviděla. Vzpomněla si na lišku, a vzdala se osudu. Sova na ni útočila, nezvala ji  k sobě, pouze se dívala. “Proč vyhledáváš tyto dálné krajiny?” po chvilce se otázala. “To kvůli poznatkům a kamarádům, avšak selhala jsem. Lišku potkala jsem, svou otevřeností málem sežrána byla jsem. Ovečku malou potkala jsem, však svou uzavřeností kamarádku ztratila jsem. Raději ztratím kamarády než život!” odvětila mrzutě holubička. “Kamarádství je problém známo je složitostí svou, mohu se tě ale zeptat na zkušenost tvou? Když tě liška pozvala, proč jsi vyhověla? A proč té ovečce malé ne?” zvědavá sova zjišťovala. Zamyšlená holubička odvětila “Kdybych to jenom věděla. Hodná chtěla jsem k lišce být, nadšeně kamaráda chtěla mít. Byla jsem ale zrazena a poté ovečky se lekla.” “K lišce jako k ovečce a k ovečce jako k lišce chovala ses. Na mne jsi také pohlédla jako na lišku, avšak sova jsem. Proč tedy své druhy důkladně neprozkoumáš? Pak přiměřeně chovala by ses. Ke dvěma různým zvířatům stejný přístup míti je jako moudrost vyhoditi.” poradila sova.

ZAVOLEJTE NÁM!
+420 596 116 239
skopkova@mgo.cz
Dr. Šmerala 25/2565, Ostrava

Back to top