Recenze na divadelní hru Homunkulus
Premiéra dne 29. 04. 2011 v Divadle loutek Ostrava
Režie: Jan Můčka a Jiří Popiolek
Scénář: Jakub Novák a Václav Strýček
Osoby a obsazení: Ingrid – Anna Málková, Kryšpín – Václav Strýček, Profesor – Jakub Novák, Helga – Katka Fuxová, Homunkulus – Tom Kerekeš, Tygr Tom – Nadan Pojer, Tygr Simier – Tom Fiala.
Tento text si rozhodně neklade za cíl vážným a úplným způsobem posoudit zmíněné představení. Jde spíš o to, upozornit na divadelní soubor Tajfun, který pod taktovkou několika nadšenců i svých tradičních příznivců opět zvedl svá křídla z prachu a popela, aby po delší odmlce v činnosti zamířil na ostravská divadelní prkna. Ti, kdo dorazili v pátek 29. 4. 2011 v podvečer do Divadla loutek Ostrava, aby zhlédli divadelní kus Homunkulus v podání znovu se probudivšího divadelního souboru Tajfun, rozhodně nebyli zklamáni. Šlo totiž o obecenstvo očekávající legraci a ochotné k ní svým způsobem i přispět. Sešli se tak ve zvláštní symbióze herci i diváci vyznávající podobné hodnoty, takže při byť sebemenší snaze kus „musel“ najít mezi obecenstvem své příznivce.
Tady je třeba pochválit už i jen záměr pokusit se prorazit vlastní hrou (tedy odvážný a riskantní pokus o tzv. autorské divadlo). V tomto případě záměr dvou současných studentů MGO – Jakub Nováka a Václava Strýčka. Ti jsou autory námětu i scénáře. Za cíl si přitom zjevně nekladli vytvořit bůhvíjak hlubokomyslný kus, ale hlavně zábavu, své představení pak spojili s několika nepřehlédnutelnými osobnostmi (učícími na) MGO, které se v divadelní hře mohou identifikovat (a že je identifikovali diváci, kteří zmíněné osoby dobře znají, o tom dle jejich reakcí nebylo pochyb). Parodie je tak jedním z hlavních pracovních postupů obou mladých autorů. Dále je třeba zmínit principy grotesky, černého humoru a výrazné pointy v závěru hry. Z tohoto pohledu šlo o vydařený scénář, tím pádem i o slušně „šlapající“ představení.
Mezi vystupujícími herci pak nebyl nikdo, jehož výkon by bylo možno označit jako vyloženě slabý. Všichni navíc byli poměrně zdařile do svých rolí obsazeni – tím mám na mysli, že si koncepci hry a její obsazení režiséři Jan Můčka a Jiří Popiolek (všem dobře známý organizátor Tajfunu, který novým zájemcům o divadlo výrazně pomohl) dobře rozmysleli.
Výborný byl ve své roli „profesor“ – opět Jakub Novák (obecně nechápeme my, co ho zpovzdálí sledujeme, jak dokáže všechny své umělecké aktivity skloubit i s touto rolí divadelníka), dále tzv. tygři, zejména Tom Fiala, který patří mezi „herce“, jimž stačí (i dle názoru publika) pouze vyjít na scénu a projít se tam svým typickým způsobem, aby získali ovace diváků. Stačilo ho pak vhodně odít, a o úspěch bylo postaráno. „Tygr Tom“, Nadan Pojer, mu zdatně sekundoval.
To ale rozhodně nebylo vše, co herci předváděli. Všem bylo velmi slušně rozumět, všichni byli slyšet, nikdo nás – diváky – nemátl nezřetelným mluvním projevem, ač i tady ne vše vždy bylo stejných kvalit. Navíc nikdo nepodlehl trémě, nic se nikde nezaseklo. Toto zdaleka u začátečníků a při premiéře nebývá pravidlem!
Těžkou úlohu (respektive poněkud monotónní polohu – tedy, mimo závěr) musela sehrát Anička Málková, trvale znechucená vším, co se kolem ní děje. Přirozeným způsobem svou roli sehrál Václav Strýček, který rovněž nenapodobitelně zpíval a spolu s dalšími tak hru obohatili o nový rozměr, tedy dobře zapamatovatelné písničky.
Překvapila – kvalitou zpěvu i výrazným projevem – i představitelka Helgy Katka Fuxová, ač ne vždy – např. v závěru – se s úlohou naivní a posléze i „zlé“ postavy - vyrovnala věrohodně. Spolu s Homunkulem (dnešní omladina nazývá tento typ jedince mimoněm a do této polohy se herec opravdu trefil) – tedy Tomem Kerekešem – vytvořili partu, která nás zvládla více než hodinu bavit a rozesmávat.
Prokousávám se pomalu k závěru, který zní: na to, že jde o první větší kus nové generace Tajfunu, dopadl překvapivě dobře, ač s různými „mouchami“ a „muškami“ běžnými pro takováto studentská představení. Trochu napadnout se např. dají některé části děje, které nejsou úplně domyšleny – konkrétně si divák láme hlavu, zda za smrtí profesora stojí Helga či zda profesor zemřel přirozeně, vlastní rukou nebo jak to vlastně bylo…
Rozhodující však je, že tito mladí lidé se pustili do práce a zřejmě v ní hodlají pokračovat, ač jde o úsilí ne příliš vděčné a zejména vyžadující mnoho jejich volného času. Přejme jim hodně zdaru a vytrvalosti, také však další šance svůj divadelní kus, tedy Homunkula, předvést i dalším divákům, neboť ti, kteří představení viděli 29. 4. 2011, byli zřetelně spokojeni.
