Tradičně se říká, že všechny cesty vedou do Říma. Na Matičním gymnáziu se však již po desetiletí ubírají kroky maturantů jinam. Tím městem měst je Praha. Ta v sobě snoubí nejen historii a památky, ale také nabízí mnohá lákadla, kterým duše studentská nemůže odolat. Do Prahy jezdívali naši prarodiče, když měli před sebou maturitu na Matičním gymnáziu. Do Prahy se vydali i naši rodiče, aby oddálili ten svazující pocit předmaturitní trémy, no a nyní jsme se na řadu dostali my, třída 4. A.
Na cestu jsme vyrazili v pondělí 5. října roku 2015 (přesné datum s letopočtem je jen odkazem našim potomkům, budoucím studentům MGO). Snažit se předstírat dobrou náladu v 6:40 není jednoduché, ale vidina velkých zážitků byla silnější, než přirozená neochota některých z nás k rannímu vstávání.
První den jsme věnovali Pražskému hradu, vzhledem k tomu, že není součástí žádné počítačové hry, je pro mnoho mladých lidí dneška vlastně neznámou lokalitou. Hrad nezklamal, teprve při osobní návštěvě lze pochopit nadšení turistů z celého světa. My jsme však byli spíše zvědaví, zda ještě neuvidíme onu problematickou standardu vlající na střeše Hradu. Ta tam již nebyla, ale hradní stráž ano. Stáli pevně a neochvějně na svých místech a tentokrát jim již ani myš (tedy spodní prádlo) neproklouzne. Praha to ovšem nejsou jen památky pro „suchary“, jsou to i památky „mokré“ – my jsme totiž zakončili den prohlídkou pivnice U Fleků. Konec dobrý, všechno dobré, a tak nám skončil den první.
Druhý den byl neméně zajímavý. Navštívili jsme muzeum Karla Zemana, jednoho z našich nejznámějších filmových režisérů. Film Cesta do pravěku snad nemusím nikomu představovat. Je pravdou, že pro současného studenta počátku 21. století jsou mnohá zákoutí historické Prahy jakousi cestou do pravěku. Například slavný židovský hřbitov je opravdu místo bizarní. Součástí programu druhého dne byla i poznávací projížďka lodí po Vltavě. Den jsme završili společnou procházkou po Vyšehradu, kde nás pan Mgr. Martin Schenk udivoval svými rozsáhlými znalostmi. Byla to tedy příležitost poznat Vyšehrad i pana profesora ve zcela novém světle. Konec dobrý, všechno dobré, a tak nám skončil den druhý.
Třetí den nám sice počasí nepřálo, ale rádi jsme si přivstali, protože jsme měli slíbeno (tedy přesněji řečeno dlouhodobě předem objednáno) Staré židovské město. Objednánu jsme měli prohlídku této pamětihodnosti, Staré město na svém místě zůstalo i po našem odjezdu. Pak následoval kvapný odjezd a návrat domů. Konec dobrý, všechno dobré, a tak nám skončil den třetí.
Celý výlet nás (vedle našich pánů profesorů) provázela i vynikající „paní Skvělá Nálada“. Že to není jen tak samo sebou, dobře víme, a proto chceme poděkovat Mgr. Martinu Schenkovi a v neposlední řadě panu PaedDr. Karlu Mohelníkovi za skvělý průvodcovský a pedagogický výkon. Bez nich by hledání cesty do Prahy a zpět nebylo tak skvělé a nezapomenutelné.
Děkujeme, 4. A.
