Je tomu už 100 let, co u nás, v Ostravě, vznikl Krajský soud. Jeho nově zrekonstruovanou budovu každý z nás, alespoň jednou, zaregistroval při letní procházce parkem. K tomuto úctyhodnému výročí se nám představitelé naší ostravské spravedlnosti rozhodli otevřít dveře a zasvětit nás do podstaty jejich povolání. Oslav se zúčastnili, mimo již zmíněného Krajského soudu, také soud Okresní a vazební věznice. Naši studenti, jako správní badatelé, si nemohli nechat tuto událost ujít a vyrazili hned do všech zpřístupněných míst.
Vezměme to chronologicky, začneme tedy soudem Okresním. Zde studenti započali svou prohlídku v místě, jež je symbolem soudnictví, v soudní síni. Dozvěděli se, jak líčení v takové soudní síni vypadá a jaká pravidla zde platí. To ovšem nebylo vše, došlo zde i na boření mýtů. Po ukázce z tuzemského populárního seriálu ze soudního prostředí byl označen tento cyklus za bizarní. Tudíž jestli vašim oblíbeným programem na sobotní večer je sledování soudkyně Barbary, vřele doporučujeme návštěvu skutečného soudu, budete velmi překvapeni. Následovala přednáška na téma diskriminace a dotyčnému panu soudci patří náležitý obdiv za to, s jakou grácií toto kontroverzní téma dokázal rozebrat. Třetí a také nejemotivnější přednáška se týkala střelby ve Fakultní nemocnici v Porubě. Měli jsme možnost na tuto situaci pohlédnout ze strany profesionála, a to prostřednictvím ředitele krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. No a celou naši prohlídku zakončila vskutku nevídaná podívaná. Stali jsme se svědky rekonstrukce soudního řízení podle skutečné události.
O stupeň výše už je soud krajský. Při vstupu, z nádherného parku, si prostory soudu snadno spletete s prostory letiště, minimálně kontroly tam jsou stejně přísné. Po absolvování všech nezbytností jsme se už mohli zcela oddat soudnímu prostředí. Naši prohlídku jsme započali v soudní síni, tam někteří z nás skončili v křeslech a talárech (plášť, jež soudce nosí při soudním procesu) soudců, no a jiní na lavici obžalovaných. Dále jsme měli možnost probádat snad všechny možné pracovní pozice (soudci, paní na podatelně, archiváři, asistenti/ky soudce,…), jenž jsou zapotřebí, aby mohlo být spravedlnosti zadostiučiněno. No a po dostatečném vystrašení se nám dostalo nečekané příležitosti, a to besedy se soudci a státními zástupci. Jednalo se o přednášku překvapivě uvolněnou a netradiční. Dostalo se i na možnosti trestu pro mladistvé…
No a poslední místo, které naši studenti navštívili, byla přirozeně vazební věznice v Ostravě. Ta mimochodem stojí hned vedle Krajského soudu, nejspíše, aby to vězni neměli moc daleko. Zpět k našim nevinným návštěvníkům. Po úspěšné kontrole osobních dokladů a důkladném odbavení mohla začít skvěle propracovaná prohlídka, v rámci, které se mohli studenti dozvědět vyčerpávající množství informací o fungování věznice. Studentům bylo také umožněno prohlédnout si různé typy cel, ať už samotky pro ty největší výtržníky, nebo celu sloužící pro těhotné ženy. Odvážnější z nich si je mohli zkusit na vlastní kůži. Dále byla možnost nahlédnout do různých společenských místností, od tělocvičny až po keramickou dílnu. Studenti si odnesli neobvyklý, ale především intenzivní zážitek a my můžeme jen doufat, že se tam jen tak nevrátí.
Abych to shrnula za nás všechny, kterým se této příležitosti dostalo. Vejít do budov jako jsou tyto, budov určených spravedlnosti, a nasát jejich atmosféru je intenzivní a poučný zážitek. Ovšem nedoporučujeme dlouhodobější či pravidelnější pobyt.
Mohlo vás napadnout, že jsem všechny instituce neprošla a ani tento článek jsem nezpracovala sama. Děkuji tedy také studentům ze Septimy A a Septimy B.
Zpracovala: Julie Petra Svatošová (Sexta A)
