K podrobnostem našeho školního projektu jsem se dostala vlastně náhodou, tak se to někdy stává, ale tato náhoda mi nabídla zajímavou příležitost. Seznámit se s chloubou našich přírodovědných projektů – zapojení do záchrany bažanta Edvardsova.
Byla jsem požádána, abych zajistila převoz vajíček tohoto bažanta z MGO do inkubátoru, protože maminka, která pro mne jezdí, se měla to odpoledne setkat s osobou, která inkubaci a případné líhnutí zajistí. Později vám, milí čtenáři, pana Jakuba Janosche představím. Jde o odborníka a mezinárodně respektovaného specialistu na chov a záchranu kriticky ohrožených ptačích druhů a hlavně je absolventem MGO a to mne velmi zaujalo.
Začala jsem se proto o tyto skvosty ptačí říše více zajímat a bylo mi líto, že o nich studenti ví dosud velice málo. To mne vedlo k rozhodnutí napsat tento článek. Rozhodla jsem se zjistit více informací o samotném druhu, o historii jejich dovozu do Evropy, o jejich chovu a chovném záchranném programu.
Bažant Edwardsův
Většinou se odborný text o konkrétním živočišném druhu začíná podrobným popisem. Ten já vynechám. Máme totiž docela výjimečnou možnost vidět tento unikát na vlastní oči – jeden pár od loňského roku (září 2023) žije v krásné biotopní voliéře na našem školním nádvoří.
Několik dalších párů je v držení zoologických zahrad v České republice či zahraničí (u nás ZOO Praha, ZOO Liberec, ZOO Plzeň, ZOO Plasy, ZOO Ostrava). Často jsou ovšem pro svou vzácnost umístěni tak, aby měli naprostý klid k případnému hnízdění a nejsou proto v návštěvnických zónách.
Bažant Edwardsův nebo taky bažant vietnamský (Lophura edwardsi) je kriticky ohrožený druh endemicky žijícího živočicha – to znamená, že se vyskytuje pouze na jediném místě ve světě. Tím místem byly deštné lesy ve Vietnamu. V přírodě se již nevyskytuje a červená kniha IUCN řadí tento druh mezi kriticky ohrožené. Je jen otázku času, kdy bude prohlášen oficiálně za vyhynulého. Ochránci přírody, kteří provádějí pravidelný monitoring přímo ve Vietnamu, s lítostí konstatují, že nebyl spatřen od roku 1998, a to přesto, že bylo použito více jak 1450 fotopastí. Nebyly nalezeny ani žádné jiné doklady existence volně žijící populace – častým důkazem bývá alespoň nalezené peří.
Samice běžně klade 4 až 7 vajec a doba inkubace se pohybuje kolem 22 dnů. Naše bažantí slepička je tedy rekordmanka. Snesla postupně 15 vajíček.
Tento druh hrabavého ptáka se dožívá v průměru 10 až 12 let, jsou však popsány případy, kdy se tento druh v zajetí dožil i neuvěřitelných 22 let.
Vzhledem k teritoriu, v kterém žil, jde o druh, který je podobně jako jiné druhy bažantů obecně všežravý, ale podíl hmyzu a dozrávajících drobných plodů je vyšší. Zralá semena tvoří jen část potravy. Tím byl jeho chov v minulosti dosti náročný a odchov kuřat pak problematický. Dnes lze přesně krmné požadavky řešit granulovanými krmivy, které jsou vyráběny doslova jako produkt vědeckého výzkumu.
O vlastním životě v přírodě toho vlastně moc nevíme, dříve, než mohl být prozkoumán, tak se z přírody vytratil a nyní je jeho záchrana jen v rukou člověka.
Jak to všechno začalo?
Jak již všichni víme, náš pan ředitel Mgr. Ladislav Vasevič neustále vyhledává a podporuje projekty, které posouvají běžné „učení se“ do roviny zajímavých a atraktivních činností. Stát se součástí mezinárodního týmu, který se pokouší zachránit vymírající živočišný druh, je zkušenost na celý život. Může to mnohé inspirovat přemýšlet o aktivním přístupu k přírodě a její ochraně jinak, než jen zbytečnými akcemi, kdy aktivisté ničí umělecká díla nebo leží na cestách a brání dopravě. My můžeme, a já věřím, že určitě i zachráníme jeden ptačí druh.
Naštěstí k takto uvažujícím lidem patří i náš absolvent pan Jakub Janosch. Je předsedou World Pheasant Association Czech Republic and Slovakia (WPA CZ–SK) a členem ECBG (European conservation breeding group). Naše Matiční gymnázium navíc již několik let spolupracuje s významnou vietnamskou vysokou školou Ton Duc Thang University. Vše se tedy potkalo v jednom okamžiku, na jednom místě. Důležitý byl i fakt, že zřizovatel našeho gymnázia – Moravskoslezský kraj podporuje moderní koncepty a projekty a součástí renovace školního dvora se mohla stát i biotopní voliéra.
Co tedy říci o našem projektu stručně a výstižně: „Cílem je zachránit a zachovat geneticky čistou linii bažanta Edwardsova. Jako jediná škola na světě se tak můžeme podílet na záchraně druhu, který je v přírodě již zřejmě vyhynulý.“
První skutečný úspěch
Během měsíce dubna přišlo velké překvapení. Bažantí slepička si v rohu voliéry v úkrytu za vegetací upravila improvizované hnízdo a začala se snůškou vajíček. Ta se z důvodu bezpečnosti odebírala a místo nich se podkládala drobná slepičí vajíčka. Bažanti vždy zasedají až po snesení posledního vajíčka, aby se mláďata líhla ve stejný den a mohla ihned následovat slepičku v cestě za potravou. Naše slepička však nakonec nezasedla. Přece jen je v okolí mnoho rušivých prvků a ptáci si ještě plně na chod školy nezvykli. I tak je mimořádným překvapením, že hned v prvém roce v novém prostoru přikročili ke snůšce.
Do inkubátoru bylo nakonec dáno po menších částech celkem 15 vajíček a postupně se vylíhlo 7 kuřat. Inkubační teplota je 37,7 stupňů a vlhkost vzduchu pro tento druh je 55 %.
Odchov je i v zoologických zahradách považován za raritní a náročný. Být součástí takovéto výzvy je opravdu zajímavé.
Mezinárodní program a spolupráce
Rozhovor s Jakubem Janoschem předsedou World Pheasant Association Czech Republic and Slovakia (WPA CZ–SK) a členem ECBG (European conservation breeding group).
Jak je to s historií chovu tohoto bažanta v Evropě?
„V roce 1894 byli dovozeni první bažanti vietnamští do Evropy, konkrétně do Cleres (Francie), na rodiné sídlo Jean Delacur. Tento vědec na svých cestách bažanta objevil a jako první do Tito chovní ptáci dali základ celé evropské populaci. Je možné, že později ještě k nějakým dovozům došlo, ale to je již nedohledatelné. Nakonec muselo dojít k tomu, co ohrožuje chov mnoha vzácných ptačích druhů v zajetí. Úzká chovná základna znamená snížení genetické rozmanitosti a nebezpečí degenerace. V některých případech se to dříve amatérsky řešilo křížením s blízkými druhy. A tady je zásadní problém. Druhová čistota. Dnes dokáže genetická analýza tento problém řešit. Pokus o záchranu tohoto bažanta má tedy vlastně dvě roviny. Musíme zajistit geneticky čistý kmen a pak se pokusit ptáky vrátit do přírody.“
Jak funguje mezinárodní spolupráce?
„Příkladem může být mezinárodní konference, na kterou jsem byl za Českou republiku pozván. Ve Francii v Cleres v rodišti pana Jeana Delacura se na jaře 2024 setkala celá pracovní skupina a řada vědeckých pracovníků a u příležitosti 130. let dovozu bažanta Edwardsova do Evropy se řešily praktické otázky osudu tohoto bažanta. Nyní, kdy je vytvořen chovný kmen v zajetí, je začíná řešit druhá fáze záchrany a to je návrat do přírody. Tady se nejvíce projekty tohoto typu liší od ekologických iniciativ teoretiků. Hledá se řešení praktických problémů - výstavba chovných a vypouštěcích voliér ve Vietnamu. Workshopy nabízejí zkušenosti z celého světa z podobných projektů, představte si praktické problémy – potrava pro bažanty v tropické pralese a její znehodnocení například mravenci. Velkým problémem jsou tropické deště, eroze půdy, to vše musí být vyřešeno tak, aby návrat odchovaných ptáků byl bezpečný a úspěšný.“
Jak je to s genetickou čistotou? To by mne zajímalo.
„Je to poutavý příběh, téměř detektivní.
Poslední pozorování několika jedinců v přírodě bylo zaznamenáno v roce 1992. V roce 1998 pak byl odchycen poslední žijíc kohout ve volné přírodě, který chodil s domácími slepicemi v jedné vietnamské provincii. Z tohoto posledního prokazatelně divokého a geneticky čistého exempláře byl získán genetický materiál, genetický marker druhu a podle tohoto vzorku byla testována celá genetická populace chovaná v té době na celém světě. Ukázalo se, že různí obchodníci se zvířaty křížili tento druh s jiným úměrně tomu, jak enormně stoupla jeho hodnota na trhu, když bylo zřejmé, že je kriticky ohrožen. V roce 2012 tak byla populace „očištěna“. Záchrana tedy začínala jen s několika desítkami párů, které byly navíc rozptýleny po celém světě. Vzhledem k mé osobní angažovanosti v celém projektu jsem jeden pár pro chov získal také. Roku 2012 tak začalo WPA budovat novou chovatelskou základnu bažanta Edwardsova. Za deset let dosáhla populace čistokrevných bažantů čísla 258 kusů.“
A to už lze uvažovat o návratu do přírody?
„To je ta druhá důležitá fáze projektu. Těsně před vypuknutím covidových karantén se nám podařilo zaslat první bažanty zpět do Vietnamu (ZOO Hanoi). Technickou stránku zajistila ZOO Praha. ZOO Praha je také držitelem plemenné knihy, a chov je nyní vědecky řízen a plánován tak, aby populace sílila nejen početně, ale také geneticky. Mezi tím ve Vietnamu započala výstavba edukačního a reintrodukčního centra, abychom seznámili místní dobrovolníky s tímto projektem. Nyní probíhá stavba voliér a zázemí tak, abychom do nich mohli v blízké době vypustit první chovné pár, které již byly importovány s EU do Asie a proběhla jejich aklimatizace v ZOO Hanoi a v ZOO Taipei.“
A jak s tím vším souvisí naše gymnázium?
„Jsem velmi rád, že jsem s panem ředitelem mohl tento projekt realizovat. Již v roce 2018, kdy jsme na MGO maturoval a v rámci biologického semináře jsem prezentoval tento projekt před spolužáky a daroval do biologického kabinetu vycpaninu bažanta Edwardsova, přišel pan ředitel s myšlenkou, že by bylo zajímavé udělat pro studenty a přírodu něco opravdu smysluplného. Byla to plán odvážný a jsem rád, že jsem se mohl také zasloužit o jeho naplnění.“
Eliška Kovářová, sekunda B
