Sobota a neděle 15. – 16. 6. 2024 patřily expedicím v rámci programu Duke of Edinburgh Award, o jejíž bronzovou úroveň v současné době usiluje na 30 studentů MGO. Téměř 20 z nich také v tomto roce absolvovala ostré expedice. Jeden tým tvořili studenti sext, kteří si v rámci přípravy na expedici vyzkoušeli ošetřit zranění (první pomoc skvěle proškolila jejich spolužačka a členka ČČK Veru Polášková), sestavili si jídelníček na dva dny, pobavili se, co a kdo vezme, pod čím budou v přírodě spát, a hlavně naplánovali trasu. Už při přípravě bylo jasné, že půjde o veskrze zkušený, ale hlavně nadšený tým, který má více méně zkušenost s tábořením v přírodě.
Zde je jejich záznam expedice: „Minulý víkend jsme v obsazení 6 dofáků (Anet, Hani, Terka, Štěpán, Market a maskot Lvíček) vyrazili na bronzovou expedici z Hlavní třídy v Porubě až do Hradce nad Moravicí. Cesta přinesla plno nových zážitků a znalostí, chození se nám tak líbilo, že jsme si trasu prodloužili a místo původních 25 kilometrů jsme ušli 39. V sobotu nám počasí přálo, a i když jsme museli začít až odpoledne tak se nám šlo dobře a svižně. Po cestě jsme dokonce našli kešku. Na tábořišti jsme si večer uvařili těstoviny nebo kuskus s tuňákem a zeleninou, nesměly chybět ani marshmallouny u ohně. Po večerním povídání a sdílení zážitků s druhou skupinou jsme se odebrali ke spánku (naštěstí na dřevěných lavicích v opuštěném party stanu). Vzbudili jsme se do deště z noci (naštěstí všichni v suchu), uvařili si ovesné kaše a po snídani vyrazili směr Hradec nad Moravicí. To už jsme takové štěstí na počasí neměli, část dne nám pršelo, ale nakonec se to naštěstí vybralo. Celý den se nám šlo příjemně (během hraní hry si ani jeden z nás nevšiml, že jdeme kilometr do kopce špatně). Oběd jsme si dali v Jakubčovicích u rozhledny, na kterou jsme předtím i vylezli a potom už jenom došli do Hradce, kde byla naše odměna zmrzlina. Také si všichni odnášíme malý suvenýr v podobě malého panáčka z provázku, kterého nám Štěpán všem vyrobil😊
Z reflexe po expedici jasně vyplynulo, že nejvíce se expedičníkům líbilo večerní posezení a povídání u ohně. A to můžu dosvědčit, neboť jsme spolu s kolegyní H. English a její skupinou kvinty/kvarty byly u toho. Se skupinou jsme strávily noc – přes den skupina sexty putovala přírodou sama pouze se vzdáleným dozorem. A co bylo nejtěžší? Jednoznačně batoh, a to doslova😊Za největší přínos expedice pak většina vnímala zvýšení psychické odolnosti a vybočení z komfortní zóny, ale také spaní někde v přírodě a poznání nových lidí i míst.
Zpracovaly Mgr. Mintonová, Hanka Hynčicová a Anet Moškořová (SXA)
